Red Flag Act: V době raných automobilů musel před vozem chodit člověk s červeným praporkem, aby varoval okolí

Počátek automobilismu dnes považujeme za velmi důležitý milník, protože auta používá mnoho z nás prakticky každý den. V některých zemích však byly počátky velmi těžké. Některé zákony, které jejich provoz upravovaly, rozšíření automobilů brzdily.

Nejvýraznějším příkladem zůstává dodnes Velká Británie, kde byl v roce 1865 vydán legendární zákon „Red Flag Act“. Co to pro automobilismus znamenalo, a jak vlastně vznikl?

Řetězy ukoval dvojí strach

Koncem 19. století byly ulice plné koní a na delší cesty se využívaly železnice. V rozvoji automobilismu tak tyto obory pochopitelně spatřovaly ohrožení jejich činnosti. Kvůli tomu, že se koně automobilů báli a docházelo tak k nehodám, získali provozovatelé jiných druhů dopravy výraznou páku pro lobbing.

V roce 1865 tak vstoupil v platnost již výše zmíněný zákon „Red Flag Act“, který ukládal řadu absurdních pravidel pro provoz automobilů. Tím nejkomičtějším byla povinnost mít praporečníka. Před každým vozem tak musel jít člověk 55 metrů napřed s červenou vlajkou, aby upozorňoval na průjezd vozu.

Kromě toho tento zákon výrazně omezoval i rychlost automobilu, ve městě jste mohli jet maximálně 3,2 km/h. Mimo město pak byla maximální rychlost stanovena na 6,4 km/h. Pravidla byla nastavena tak, aby bylo výhodnější jít pěšky nebo využít jiný způsob přepravy.

To vše samozřejmě vedlo k tomu, že byl provoz automobilu velice drahý. Na provoz automobilu byli v té době potřeba 3 lidé, a to řidič, topič a praporečník. Náklady tak rostly do absurdních výšin.

Je pochopitelné, že automobilismus byl ve Velké Británii prakticky zaříznut. Tato situace trvala neuvěřitelných 30 let, a to i přestože byl původně zákon přijat pro hlučné kouřící stroje.

Británie stagnovala, ale zbytek Evropy rostl

Ačkoli Británie šlápla tvrdě na brzdu, evropský automobilismus kvetl. V Německu totiž Benz a Daimler rozjeli skutečnou revoluci. Ve Francii pak zařadili nejvyšší rychlost a stala se automobilovou velmocí, a to nejen v počtu vozů v ulicích, ale především v jejich výrobě.

Automobilů se však nebáli jen v Británii

Rozvoj automobilismu narážel na určitá úskalí i ve Spojených státech, kde se jich také určité skupiny lidí bály. Tyto tendence však byly podstatně kratší a umírněnější.

Krátce zde platil také zákon o praporečníkovi, ale ten byl po dvou letech zrušen. Nejabsurdnější byl však návrh, který řidiči ukládal povinnost auto při setkání s dobytkem rozebrat a schovat. Naštěstí byl tento návrh z Pensylvánie vetován.

To vše ukazuje, jak byla Británie v tomto ohledu jiná, protože se jí podařilo pokrok zadusit na desítky let.

Oslava svobody, když okovy zmizely

V roce 1896 přišla výrazná změna, protože byl přijat zákon Locomotives on Highways Act. Ten je přezdíván i jako „Emancipační akt“. Tento zákon nejenže zrušil povinnost praporečníka, ale zvýšil i povolenou rychlost na 22 km/h.

Tento krok si samozřejmě zasloužil pořádnou oslavu. Tu uspořádal podnikatel Harry Lawson 14. listopadu 1896. Jednalo se o slavnou „Emancipační jízdu“ z Londýna do Brightonu. Z dnešního pohledu se jednalo o skvělou marketingovou akci, při níž jeden z hrabat symbolicky roztrhl nenáviděnou červenou vlajku. Právě tehdy přestalo být auto v Británii vnímáno jako strašák. Naopak se stalo symbolem svobody.

Historie nás ponaučila nebo ne?

Ačkoli se z určitého pohledu zdá, že je to dávná historie, opak je pravdou. Toto téma je i dnes velmi aktuální. Stejné argumenty o bezpečnosti a zažitých pravidlech slyšíme i dnes. Vždyť to samé slyšíme v debatách o autonomních autech, dronech či umělé inteligenci.

Červený praporek by nám tak měl být varováním, že brzdou pokroku není technologie, ale především náš strach ze změny. Tento strach se pak stává zbraní lobbistů, kterou využívají ve svůj prospěch.

Zdroje: wikipedia, Britannica