Podle odborníků můžete v obchodě ušetřit dost peněz. Hodí se to zejména před Vánoci

Spíž a lednice – dva prostorné kuchyňské objekty, které jsou v ideálním případě i designově pojaté tak, že lahodí oku. Především má však jejich obsah lahodit tělu. Střízlivě nahlíženo jsou to jen zastávky mezi nákupem a konzumací, jejichž úkolem je hlavně kvalitní dočasné uskladnění potravin.

Většina z nás je má nejspíše hlavně proto, abychom do nich mohli v pravý okamžik sáhnout a vytáhnout odtamtud ty správné potraviny pro přípravu chutného a výživného jídla, a to ideálně i za dobrou cenu. Je to tedy velmi jednoduché. Nebo ne? Ve kterém článku toho logického i logistického řetězce se může skrývat potíž?

Potraviny skladujeme všichni

Někdo umí vařit, někdo si recepty vyhledává, někoho to baví, jiného ne, někdo nevaří vůbec. Uskladňujeme ale všichni – a existuje mnoho návodů, jak to dělat správně. Problematika vaření ani uskladňování potravin není jednoduchá, ale je jednoduché nalézt cesty, jak se s nimi vypořádat. Lze dohledat doporučení, informace či rovnou návody. Ale jak je to s tím nakupováním potravin? Na tuhle první fázi procesu nákup-uskladnění-vaření snad přece žádný návod není potřeba…

Nebo přece jen ano?

Jak (ne)nakupovat

Jdu z práce kolem supermarketu, že bych se stavil? Tohle mají v akci, že by se mi to mohlo někdy hodit? Za chvíli končí otevírací doba, že bych se pro zajímavost zaskočil, jestli třeba něco nepotřebuju? Za chvíli mi jede vlak a za rohem je nádražní večerka, co kdybych využil času?

Proč ne. I když zrovna nic nutně nepotřebuji, můžu narazit na něco, co potřebuji v dlouhodobějším horizontu. Na druhou stranu se doslova vyplatí vědět, že právě takto se do našich ledniček a spíží dostávají výrobky, které skoro vůbec nepotřebujeme, a to bez ohledu na horizont. O tom, že sleva neznamená vždy skutečnou úsporu, ani nemluvě.

A přitom postačí splnit jednu podmínku, aby všechny vyjmenované příležitosti byly opravdu prospěšně využity, a to z hlediska času, financí i kvality. Všem nakupovacím okolnostem by totiž mělo být nadřazeno jedno nejdůležitější pravidlo.

Zlaté pravidlo správného načasování

Pozor. Správné načasování vůbec neznamená, že si půjdu „něco koupit“ ve chvíli, kdy mám hlad. Naopak, to je už pozdě. Právě ten moment je ten nejhorší.

Studie potvrzují, že pokud se cítím hladový, do obchodu s potravinami bych vůbec vstupovat neměl. Proč? Důvod je nasnadě – prostě protože bych nejraději snědl úplně všecko. Jednám de facto pudově – tělo mi totiž velí, abych si udělal zásoby a do podobné situace se už nikdy nedostal.

reuters.com

Prázdný žaludek, zato nákupní vozík plný zbytečností

V nákupním vozíku tak může přistát potravinová sestava, kterou bych si za normálních okolností (ve stavu sytosti) vůbec nekoupil. Ba co hůř, výživné jídlo z takového nákupu nakonec třeba ani neuvařím – nebo bych vařit neměl. Buď mi bude něco chybět (proto není na škodu průběžně si doplňovat nákupní seznam), nebo toho koupím zbytečně moc (možná ani ne výhodně).

Zkrátka to všechno nebude mít základní smysluplnost. Údajně má hladový člověk dokonce větší tendenci nakupovat výrobky méně kvalitní či mimo soulad s racionální výživou, i když na obojí za jiných okolností ve svém životě dbá.

Když je racio pod tlakem

Co tedy dělat? Hladový zákazník má menší imunitu – nechá se snadněji strhnout chutěmi i slevami. Jenomže když je člověk hladový, prostě se s tím něco udělat musí.

V této chvíli můžeme sledovat dvě cesty – obecnou a konkrétní:

1. Vzít si z toho poučení, že odkládat nákup až do chvíle, kdy mi kručí v břiše, je v dnešní uspěchané době sice velice běžné – ale naprosto neracionální ekonomicky i zdravotně. Příště to už nedopustím.
2. Vyzbrojit se jasnou představou a jít do „jámy lvové“.

Jak to vyřešit v jámě lvové (nebo mimo ni), když je 5 minut po dvanácté

1. Jasně si říct, na co mám chuť (když už mám hlad), a odhodlaně zamířit do nejbližšího supermarketu. Zde si koupit přesně to, pro co jsem se předem rozhodl. Velké nákupy nechám na jindy.
2. Do supermarketu vůbec nechodit a objednat si hotové jídlo online (což může ve finále vyjít mnohem lépe z hlediska času, výživy a nakonec i financí). Zajít si do restaurace může být nebezpečnější (zbytečně velká objednávka v důsledku situace plné okolních vůní).
3. Mít pro podobné situace v záloze připraven polotovar. Jeho příprava mi zabere chvíli času (ale ne hodně) – a to se hodí: nehrozí, že bych ho zkonzumoval při nejbližší pauze či při práci. V pracovním šuplíku tak nebudeme mít připraveny sušenky či chipsy (klasické ani „racionální“ by patrně dlouho nevydržely), ale například instantní základ polévky (se kterým se dají dělat velká kouzla i v mikrovlnce).

Ať nám každé naše jídlo chutná a máme z něj radost po všech stránkách!

Zdroje: reuters.com, psychologytoday.com, psychologicalscience.org