Pohon 4×4. Víme, jaký typ pohonu všech kol je nejlepší

Vůz může mít pohon všech kol přenášený několika způsoby. Jaké jsou typy pohonu 4×4? Zjistěme jejich výhody a nevýhody.

Dříve sloužil pohon 4×4 v automobilu lidem, kteří vozidlo často používali v obtížném terénu nebo prostě žili v horách či oblastech, kde každoročně hodně sněží. Postupem času se toto užitečné řešení začalo prosazovat i v nových segmentech automobilů. Velkou zásluhu na tom mělo Audi, které nadchlo svět svým geniálním systémem quattro, a dalo tak podnět konkurenci, aby začala pracovat na vlastním pohonu všech kol. Částečně se na tom samozřejmě podílí i obliba vozů SUV a crossoverů, i když systém pohonu všech kol quattro v nich hraje druhořadou roli.

V průběhu let bylo vyvinuto několik typů pohonu 4×4, každý se svým vlastním „typem“ vozu a zaměřený na různé cílové skupiny. Neexistuje jediný typ pohonu 4×4, a proto nelze všechny vozy s pohonem 4×4 házet do jednoho pytle. Jaké jsou rozdíly mezi systémy pohonu všech kol v současných automobilech? Který má nejvíce výhod a který je považován za nejhorší? Který typ systému pohonu 4×4 splní naše očekávání? Porovnejme čtyři nejoblíbenější typy tohoto systému.

Stálý pohon 4×4

Nejvíce „tradiční“ systém, který se stále úspěšně používá u terénních vozů, ale také u některých SUV a osobních vozů (především u modelů Audi a Subaru). Je také nejdražší na výrobu a nejsložitějším pohonem 4×4, který se v automobilech vyskytuje. Je to proto, že používá až tři diferenciály. Hlavní roli hraje centrální diferenciál, který rozděluje výkon od motoru mezi obě nápravy. Ten je pak rozdělován na přední a zadní diferenciál, které mají za úkol obratně rozdělovat točivý moment v reálném čase mezi jednotlivá kola na obou nápravách (přední – přední, zadní – zadní).

Stálý pohon všech kol přesvědčuje vysokou účinností v obtížných podmínkách na silnici, ať už na kluzké vozovce, nebo daleko za asfaltem. Skutečnost, že vůz je neustále poháněn oběma nápravami, znamená, že pokud dojde k neočekávanému smyku nebo ztrátě trakce, systém okamžitě reaguje a umožní řidiči bezpečně vyjet. Mnoho vozů je také vybaveno uzávěrkami diferenciálů, což je nastavení, při kterém obě kola na nápravě dostávají různý točivý moment (pohybují se stejnou rychlostí). To se hodí, když jedno kolo ztratí trakci: přenesení veškerého točivého momentu na druhé kolo pomůže dostat vůz do pohybu.

Určitá bdělost stálého pohonu 4×4 se bude líbit náročným řidičům, ale i těm méně zkušeným s jízdou v horších (např. horských) podmínkách. Budou se nepochybně cítit jistěji než ve voze s pohonem jedné nápravy. Má tento systém nevýhody? Z každodenního používání jej může diskvalifikovat zvýšená spotřeba paliva vyplývající nejen z neustálého pohybu všech kol, ale také z vyšší pohotovostní hmotnosti takového vozu. Kromě toho bývají stálé pohony 4×4 nejdražší na opravy.

Ručně ovládaný pohon 4×4

Skutečná terénní vozidla (včetně pick-upů) často používají pohon 4×4, nikoliv trvalý, ale ručně připojovaný pohon 4×4. Je to proto, že ve výchozím nastavení je zapojena jedna náprava (obvykle zadní) a přední náprava se zapojuje přesunutím páky v kabině do správné polohy nebo stisknutím tlačítka. Jakmile je zapnuta druhá náprava, točivý moment se přenese do rozvodovky a prostřednictvím hnacích hřídelí se rovnoměrně přenáší na všechna kola. Některé vozy mají modernější systémy, které umně rozdělují točivý moment mezi kola.

Při provozu vozidla s ručně zapnutým pohonem 4×4 je důležité pamatovat na to, abyste za příznivých podmínek, například na rovném a pevném povrchu, vypnuli nastavení pohonu 4×4. Pokud tak neučiníte, vystavujete systém přehřátí a zrychlenému opotřebení. U některých moderních vozů vybavených pomocnou spojkou v převodové skříni (např. u vozu Jeep Wrangler JL v nastavení 4H Auto) na to není třeba pamatovat. Běžným doplňkem hnacího ústrojí je reduktor, převodový poměr, který zvyšuje točivý moment jdoucí na kola a zároveň snižuje rychlost, kterou je vůz schopen dosáhnout. Tento typ pohonu 4×4 jistě ocení vyznavači jízdy v terénu a možnost odpojení jedné nápravy je výhodná i pro provoz vozu na rovné silnici. Vozy s tímto systémem však nejsou ekonomické a rozsáhlá konstrukce vyžaduje náročnou údržbu a její oprava rozhodně nebude levná.

Automatický pohon 4×4

Nejjednodušší a nejlevnější systém, který se ve velkém měřítku vyskytuje u vozů SUV a crossoverů a také u některých verzí jiných osobních automobilů. Úlohu diferenciálu plní mezinápravová lamelová spojka, která spolupracuje s řadou snímačů (např. snímač otáček kol, snímač úhlu natočení volantu). Řídicí jednotka, která dostává informace z těchto snímačů, aktivuje spojku, jakmile je zjištěna ztráta trakce nebo prokluz přední nápravy, a tím podpoří přední nápravu „injekcí“ točivého momentu na zadní kola. To vše se děje bez účasti řidiče: elektronika sama rozhoduje, kdy se má připojit druhá náprava, aby jí pomohla.

Při každodenním používání bez výjezdů do terénu se tento systém osvědčuje nejlépe – pomáhá, když je to nutné, ale nezatěžuje trvale obě nápravy, což se projevuje nižší spotřebou paliva. Samotný automatický pohon 4×4 je podstatně lehčí než dříve popsané protějšky a méně složitý, a proto spolehlivý a levný na opravy. Není ovšem vhodný pro jízdu v terénu (snadno se pak přehřívá) a jeho provoz není tak předvídatelný jako u stálého systému.

Pohon 4×4 v elektromobilech

Některé elektromobily a hybridy mají také pohon všech kol. Ty zpravidla volí ještě jednodušší a intuitivnější řešení, a to svěřit pohon každé nápravy samostatnému elektromotoru. Systém je pod dohledem řady senzorů, které určují, jaký točivý moment bude přenášen na jednotlivá kola. U některých modelů je možné jednu nápravu zcela odpojit, aby se minimalizovala spotřeba energie. Celý systém pracuje velmi hladce a je překvapivě účinný, i když použití další pohonné jednotky výrazně zvyšuje hmotnost prázdného vozu. Elektromobily obvykle „odpočívají“ využíváním jedné nápravy, když je zvolen režim ECO.

Jaký pohon 4×4 zvolit?

Pokud neočekáváte mimořádné terénní schopnosti, zvažte vůz s automaticky zapínaným pohonem 4×4. Bude se vám hodit v nouzové situaci na silnici a učiní zimní cestování bezpečnějším, zároveň nebude vyžadovat přílišnou péči uživatele a měl by dlouho vydržet bez poruchy. „Pravé“ pohony 4×4, tj. pevné a manuálně připojované systémy, doporučujeme uživatelům, kteří potřebují vůz, jenž dokáže vyjet opravdu daleko za hranice asfaltu. S takovým vozem lze jezdit denně, ale s akceptací zvýšeného spalování a častějšího servisu.

Zdroj: redakce; Motor Authority