Pěší zóny rozdělují města: Řidiči reptají, chodci si je pochvalují

V současné době se města či jednotlivé čtvrti snaží, aby bydlení v nich nebylo jen o přebíhání mezi kolonami aut a zvýšila se zde celková kvalita života. Především v centrech měst tak vznikají pěší zóny, které chodci vítají, ale pro motoristy jsou často oprávněnou noční můrou.

Na jednu stranu si tak můžete vypít lahodný šálek kávy na zahrádce před kavárnou, aniž by vás rušily klaksony a dýchali jste výfukové plyny. Na druhou stranu však vyvstávají problémy se zásobováním nebo parkováním pro místní rezidenty. Vznik pěších zón je v řadě měst jen o umístění dopravních značek. Přitom by mělo jít o hledání souladu mezi sny a každodenní realitou.

Proč pěší zóny stále více milují nejen obyvatelé, ale i volební programy?

Pokud se nad tím zamyslíme detailněji, je zřejmé, že pěší zóny, které poskytují čistší vzduch a celkovou pohodu vypadají velmi lákavě. Vždyť, kdo by nechtěl bez strachu přejít ulici nebo si jen tak sednout a užívat si krásného dne.

V řadě evropských měst najdeme velký počet pěších zón, které se nacházejí v jejich centru, ale i rezidenčních čtvrtí. Lidé zde tento život milují a dal vzniknout řadě komunit a následně i komunitních akcí. Ty pak otevřely peněženky ve prospěch malých obchodníků. Tato idea se líbí nejen seniorům a maminkám s dětmi. Pak však přijde střet s realitou, tedy tím, kam přesunout dopravu i parkovací místa.

Proč se při slibech klidného centra na dopravní infrastrukturu zapomíná?

Na druhou stranu se pak prohlubují problémy s dopravou. Okolní ulice, do kterých se doprava vytlačí najednou mohou být pro stávající objem dopravy nedostačující, vznikají tak nové, a ještě delší kolony. Tento problém však nedopadá jen na místní obyvatele či dojíždějící za prací.

Problém vyvstává i v otázkách zásobování, protože malá cedulka, opravňující zásobování místních podniků jen v určitém časovém okně, není vždy ideálním řešením. Navíc jsou tu i kurýři zásilkových společností či společnosti, které dováží jídlo. Umíte si představit, že byste si pro svůj teplý oběd museli chodit na parkoviště do jiné ulice?

Z výše uvedeného je evidentní, že se větší nákup pro seniory nebo matky s kočárkem může stát nepřekonatelnou překážkou. Mohou tak mít oprávněný pocit, že se pro ně domov, kde žijí desítky let, stává v určitém slova smyslu vězením.

Je pochopitelné, že právě rezidenti pak cítí, že se město stará především o turisty, ale na ně, jakožto obyvatele úplně zapomíná.

Jak tuto situaci řešit?

Příklady z českých měst jsou důkazem toho, že na zřízení nové pěší zóny, která by zlepšila kvalitu života a zároveň nestála za problémem s dopravou, není dostupný žádný univerzální recept.

Nějaká poučení nám už však města přinesla. Třeba Brno mění své ulice postupně a především systematicky. To je pro obyvatele přehledné a v porovnání s chaotickou Prahou nebo prudkými změnami v Olomouci v loňském roce přívětivý příklad.

Právě konflikt z olomouckého Horního náměstí vyvolal řadu rozporuplných reakcí. Ukázal tak, že by nemělo být jen zavedeno opatření ve formě zákazu. Důležité je, aby opatřením předcházela debata a byly vytvořeny adekvátní alternativy. Ty mohou místním firmám a obyvatelům ukázat, že město jedná s maximálním respektem k jejich potřebám.

Při budování nových pěších zón je tak nutné pamatovat na to, že se nejedná jen o souboj rozmazlených motoristů a hodných chodců, jehož výsledkem by mělo být centrum města bez aut. Cílem by mělo být spíše vytvořit město, které bude nenásilně od aut osvobozeno. Toho lze dosáhnout vhodně umístěnými záchytnými parkovišti s rozumnou cenou parkovného, ale i propracovanou infrastrukturou dopravního systému.

Centra bez aut bychom tak neměli vytvářet čistě formou zákazů a dělat z toho politickou bitvu. Každé město může využívat jiné možnosti, které však vyžadují chytré plánování.

Zdroje: smocr, olomoucrozhlas