Passage du Gois je francouzská silnice, kterou pravidelně zaplavuje příliv

Existuje silnice, která vypadá, jako by vedla po mořském dně. Kolem ní se táhnou pláně mokrého písku a ve vzduchu je cítit ostrá vůně soli. Pod koly zde klape stará dlažba. Tohle není obyčejná cesta. Seznamte se s Passage du Gois.

Tato legendární silnice má délku přes čtyři kilometry a spojuje francouzský ostrov Noirmoutier s pevninou. Existence této cesty je však vždy jen dočasná. Dvakrát denně ji zaplaví až 4 metry vody. To si ji jen vlivem přílivu bere Atlantik zpět.

Každý přejezd tak představuje pomyslný závod s časem. I když jen o pár kilometrů dál stojí moderní, bezpečný a vždy otevřený most, tisíce lidí stále volí tuto prastarou a zrádnou trasu. Chtějí totiž prožít to kouzlo okamžiku a dosáhnout spojení s divokou přírodou.

Příběh psaný pískem a přílivem

Mohlo by se zdát, že je Gois dílem člověka. Vznikla však jako přírodní úkaz. Tento písečný val se po tisíciletí tvořil v zátoce, kde se střetávaly dva mořské proudy. Lidé tuto cestu znali od nepaměti. První doložený přechod se datuje až do roku 843, kdy tudy prchali vězni z ostrova. Po staletí to však byla jen nebezpečná bahnitá stezka, kterou znali jen místní.

Postupně se ji lidé snažili zkrotit. V 18. století se objevily první bójky značící bezpečnější cestu. Později přibyl strážce, který se o průchod staral, a dokonce lucerny na obou koncích. S příchodem aut byla cesta ve 30. letech 20. století konečně vydlážděna. I přes stavbu moderního mostu v roce 1971 však Gois nezanikla. Naopak, byla prohlášena za historickou a národní památku. Stala se tak symbolem.

Hra s jasnými pravidly

Nebezpečí této silnice je v její klamavé kráse. Klidná cesta se může během chvilky změnit v dravý proud. Příliv přichází rychle a povrch pokrytý řasami je extrémně kluzký. Každý rok tu několik desítek řidičů špatně odhadne čas a jejich auta skončí pod vodou.

Právě proto je cesta lemována devíti ikonickými záchrannými věžemi. Jsou to majáky poslední záchrany pro ty, které příliv překvapí. Lidé na ně mohou vyšplhat a počkat, až voda zase opadne. Na obou koncích silnice dnes stojí velké digitální tabule, které jasně ukazují, zda je cesta otevřená, a odpočítávají čas do dalšího přílivu.

Zlaté pravidlo je jednoduché a neměnné: přejezd je bezpečný pouze 90 minut před a 90 minut po přesném čase odlivu. Kdo toto pravidlo ignoruje, riskuje nejen své auto, ale i život. Legendárním varováním je i etapa Tour de France z roku 1999, kdy na kluzkém povrchu došlo k hromadnému pádu, který zničil naděje mnoha favoritů.

Proč to lidé dělají?

Když existuje bezpečný most, proč podstupovat riziko? Důvodů je několik. Pro turisty je to nezapomenutelný zážitek a dobrodružství. Jízda po silnici mizející v moři je něco, co se nedá zažít jinde. Pro místní a ty, kteří přijíždějí ze severu, je to navíc praktická zkratka, která ušetří i 20 minut cesty.

Tím nejdůležitějším důvodem je ale kulturní tradice. Gois je epicentrem takzvaného pêche à pied neboli pěšího rybolovu. Jakmile se voda stáhne, okolní pláně se promění v obrovské loviště. Stovky lidí s hráběmi a košíky se rozptýlí po krajině a sbírají škeble, slávky a ústřice. Je to živá tradice, která spojuje komunitu s mořem a dodává suroviny do místních restaurací.

Aréna pro souboj s živly

Kromě sběračů škeblí a dobrodruhů si však tuto silnici zamilovali i sportovci. Její dramatický charakter z ní dělá dokonalou sportovní arénu. Každoročně se zde koná legendární běžecký závod Les Foulées du Gois. Jedná se doslova o běh proti moři. Startuje se totiž přesně ve chvíli, kdy příliv začíná stoupat. Elitní atleti tak závodí nejen s časem, ale i s vodou. Ta jim v cíli sahá po kotníky, zatímco pomalejší běžci se brodí i po kolena v chladném Atlantiku.

Tento souboj s živly přitahuje i světovou cyklistiku. Přestože se Gois nechvalně proslavil pádem na Tour de France, závod se sem několikrát vrátil, a dokonce zde hostil slavnostní start celého ročníku, což potvrdilo jeho status jedné z nejikoničtějších silnic světa.

Passage du Gois je tak mnohem víc než jen silnice. Je to místo, kde se člověk střetává s přírodou, kde historie ožívá každým odlivem a kde se dobrodružství mísí s respektem. Je to živoucí důkaz, že ty nejkrásnější cesty nemusí být nutně ty nejjednodušší.

Zdroje: wikipedia.org, Deník