Co dělají dispečeři na letišti, když se blíží orkán? V jejich kůži byste rozhodně být nechtěli

V řídicím centru moderního letiště vládne ticho. Na desítkách monitorů sledují specialisté barevnou skvrnu nad Atlantikem, která se podle modelů brzy změní v ničivý orkán. Nikdo však nepanikaří.

Právě začal precizně nacvičený závod s časem, jehož cílem je ochránit komplexní organismus – město ve městě, kudy denně projdou statisíce lidí a protečou miliardy. Není to improvizace, ale do detailu propracovaný plán.

Příprava na bouři je jako tanec podle not

Schopnost letiště čelit extrému se nerodí s první výstrahou. Je to výsledek let plánování, jehož základem je Letištní havarijní plán – podrobná „kuchařka“ pro všechny myslitelné krize. Tento živý dokument, pravidelně aktualizovaný a procvičovaný, je páteří celé operace.

Zhruba 72 hodin před úderem bouře se mašinerie rozbíhá naplno. Svolává se krizový štáb a spouští se lavina komunikace s aerolinkami, handlingovými firmami i dodavateli cateringu. Cíl je jasný: všichni musí mít stejné informace a hrát podle stejných not. Souběžně probíhá inventura nouzových zásob a technici testují generátory a odvodňovací systémy.

Největší shon ale panuje na letištní ploše. Vše, co by vítr mohl proměnit ve smrtící projektil, musí být zajištěno. Vozíky na zavazadla, nástupní schody, cateringové vozy – to vše se stává při rychlosti větru 150 km/h hrozbou.

Nezajištěný vozík může prorazit trup letadla za stovky milionů dolarů. Majitelé letadel stojí před rozhodnutím: evakuovat, nebo zůstat. Letiště vždy důrazně doporučuje odletět mimo zasaženou oblast. Pro stroje, které zůstávají, existují nouzové postupy, jako je jejich ukotvení k zemi.

Když se vítr rozhodne uspat obra, respektive letiště

Rozhodnutí o zastavení provozu nepadá od stolu, ale řídí se fyzikou. Klíčovým faktorem je boční vítr (crosswind), který při vzletu a přistání tlačí letadlo do strany. Každý typ letadla má jasně dané limity, které pilot nesmí překročit. Například pro Boeing 737 na suché dráze je to zhruba 61 km/h.

Systém se ale nezhroutí naráz. Vše probíhá postupně. Nejdříve se zastaví pozemní obsluha – při větru nad 80 km/h je už příliš nebezpečné otevírat dveře letadel. Poté, co vítr překročí limity pro jednotlivé stroje, se zastavují přílety a odlety. Pro řídící letového provozu je to obrovská zátěž. Místo rutinního řazení letadel řeší trojrozměrnou skládačku, kde se dílky neustále mění – piloti žádají o oblet bouřkových buněk a občas musí přerušit přistání (manévr „go-around“), což naruší celou sekvenci.

Finální krok je oficiální uzavření letiště, které se světu oznamuje prostřednictvím zprávy NOTAM. V tu chvíli se letiště ponoří do ticha.

Lidský faktor při řešení krize v terminálu

Zatímco venku zuří boj s živly, uvnitř se řeší tisíce lidských osudů. Aerolinky začínají rušit lety proaktivně, často už 24 až 48 hodin předem. To, co vypadá jako nepříjemnost, je ve skutečnosti chytrá strategie. Zabraňuje se tak logistické noční můře, kdy by stovky letadel a tisíce zaměstnanců uvízly na uzavřeném letišti, což by ochromilo provoz na dny dopředu.

Komunikace s cestujícími je dnes blesková a osobní. Letiště a aerolinky nasazují celý arzenál moderních nástrojů – od SMS a mobilních aplikací po sociální sítě. Cílem je informovat lidi dříve, než si problému sami všimnou, a nabídnout jim co nejjednodušší řešení, například přebookování letu na pár kliknutí v aplikaci.

Dvě bouře, dva přístupy

Jak to vypadá v praxi, ukázaly dvě evropské bouře. Během bouře Eunice (2022) se londýnské Heathrow snažilo udržet provoz co nejdéle. Výsledkem byla dramatická podívaná, kterou živě sledovaly statisíce lidí – piloti předváděli mistrovské kousky při přistávání v extrémním větru. Byl to test odolnosti a lidských dovedností na hraně možného.

Naopak amsterdamský Schiphol během bouře Ciara (2020) zvolil konzervativnější přístup. Spolu s aerolinkou KLM preventivně zrušil stovky letů. Upřednostnil tak předvídatelnost a stabilitu před snahou udržet provoz za každou cenu. Ani jeden přístup není špatný, jen ukazují odlišné filozofie řízení rizika.

Probuzení po bouři

Když se vítr utiší, začíná pečlivý proces, jak letiště znovu ožívá. Týmy nejprve musí zkontrolovat každý metr drah a ploch, aby se ujistily, že na nich nejsou žádné úlomky, které by mohly nasát motory letadel. Následují opravy, obnovení dodávek energií a svolávání zaměstnanců zpět do práce.

Znovuotevření je ještě složitější než uzavření – je to nelineární proces, kde musí desítky systémů naskočit ve správný čas a v dokonalé souhře.

Reakce letiště na orkán je ukázkou lidské vynalézavosti a schopnosti koordinace. Za všemi protokoly a technologiemi stojí profesionálové, jejichž klid a odbornost jsou tou nejlepší zárukou bezpečí. A s postupující změnou klimatu budou jejich zkušenosti stále cennější.

Zdroje: bezpecnost.praha, faa, aviationemergencyresponseplan, nbaa