Oltcit. Jaká je historie vozu vzniklého ze spolupráce Rumunska s automobilkou Citroën?

Ropná krize v roce 1974 vedla k poklesu prodeje nových automobilů a Citroën se stejně jako ostatní automobilky rozhodl prozkoumat nové trhy. Ceausescova politická nezávislost na Sovětském svazu a jeho protesty proti invazi do Československa v roce 1968 přitahovaly zájem západních mocností, které ho považovaly za protisovětského a doufaly, že jeho financováním způsobí rozkol ve Varšavské smlouvě, píše web Citroënët.

Výroba automobilů v této zemi by společnosti umožnila přístup na trhy RVHP bez vysokých dovozních daní uvalených na dovoz ze zemí mimo RVHP. Dalšími vnímanými výhodami byly například nízké ceny práce v zemi.

Rumuni vyzvali zahraniční výrobce automobilů, aby se podíleli na technologickém a finančním vytvoření automobilky. Zájem projevili tři výrobci: Citroën, Renault a Volkswagen. Citroën nabídl Projet TA, Renault nabídl svou dvanáctku a VW nabídl dosud neuvedený Golf. VW odstoupil a přenechal pole působnosti Citroënu a Renaultu a v červenci 1976, po třinácti měsících úmorných jednání s rumunskou vládou, byla podepsána dohoda mezi Citroënem a Rumunskem, která vedla k založení dvou podniků na výrobu automobilů v Rumunsku. Partnery těchto podniků byly rumunský stát a Citroën a rumunský stát a Renault, a tak vznikly dvě nové automobilky. Dacia byla podnikem Renaultu, který zpočátku vyráběl Renault 12, zatímco podnik Citroënu se jmenoval Oltcit složený z „Olt“ od rumunské provincie Oltenie a „Cit“ od Citroënu.

Rumunská vláda získala 64% podíl a Citroën zbývajících 36 %. Citroën dodal know-how a některé komponenty, které nebylo možné získat v Rumunsku, a souhlasil s tím, že převezme 40 % výroby pro vývoz do Francie, Rakouska, Nizozemska, Belgie a Itálie. Oltcit zase prodával vůz v Rumunsku, států RVHP a Latinské Americe. Ceausescův režim trval na tom, aby 40 % všech komponentů pocházelo z Rumunska, protože nebyl ochoten utrácet tvrdou měnu za dovážené komponenty. Režim navíc nechtěl povolit vývoz zisků z podniku v tvrdé měně do Francie, a Citroën byl proto nucen nakupovat další rumunské výrobky v tvrdé měně, které mohl vyvážet a prodávat mimo Rumunsko.

Dne 30. prosince 1976 podepsaly Citroën a rumunský stát dohodu o výstavbě továrny o rozloze 350 000 m2 v Craiově na jihu Rumunska. Citroën se zavázal předat klíče od plně funkční továrny v roce 1980. Předpokládalo se, že továrna zaměstná 7 000 lidí a bude zpočátku vyrábět 130 000 vozů ročně s maximální kapacitou 300 000 vozů. Rumunské byrokratické překážky nakonec způsobily, že výstavba továrny trvala déle a výroba v malém měřítku byla zahájena až v říjnu 1982, přičemž plného objemu výroby bylo dosaženo až v roce 1983. Rozsáhlá neefektivita a korupce způsobily, že se výroba nikdy nepřiblížila zamýšlenému objemu a v letech 1984-1988 dosáhla pouhých 60 184 kusů.

Vzhledem ke komplikacím vůz přišel o dvoje dveře (výroba dveří je nákladná), ale ty dvoje, které zůstaly, byly prodlouženy, aby se zlepšil přístup k zadním sedadlům; palivová nádrž se přesunula z pravé na levou stranu vozu a C-sloupek se zmenšil. Kvůli příšernému stavu rumunských silnic byla zvětšena světlá výška a byly provedeny úpravy zapalování a karburace, aby se zlepšilo startování při teplotách pod bodem mrazu, které jsou v rumunských zimách příliš časté. Přepracován byl také zadní pomocný rám.

Do prodeje byly uvedeny tři modely:

Model 11 RL byl přeznačen na Citroën Axel a prodával se ve Francii, Rakousku, Nizozemsku, Belgii a Itálii. Axel později získal motor GSX3/GSA o objemu 1299 cm3 a vylepšenou výbavu a na těchto trzích se prodával jako Citroën Axel 12 TRS. Zpoždění při zavádění modelu Axel do výroby znamenalo, že již v době uvedení na trh byl zastaralý. Špatná kontrola kvality a montážní standardy hluboko pod úrovní očekávanou v západní Evropě znamenaly, že tyto vozy mohla posunout pouze velmi agresivní cenová kampaň.

Zdroj: citroenet.org.uk