Od povozu po auto: Taková je historie taxíků

Představte si, že mávnete rukou a ocitnete se v Paříži 17. století, kde se po ulicích drkotají první nájemné kočáry. O chvíli později už sedíte v Londýně v lehké dvoukolce a pak skočíte do New Yorku, do ikonického žlutého sedanu.

Každá taková jízda je víc než jen doprava; je to cesta historií, která odhaluje příběh měst, technologií a lidských osudů. Historie taxislužby je kronikou inovací, ale také neustálým hledáním rovnováhy mezi volným trhem a potřebou bezpečné veřejné služby.

Předchůdci: Fiakry a drožky

Než města ovládl zvuk motorů, patřila koňským povozům. Myšlenka placené dopravy se zrodila v evropských metropolích na úsvitu novověku. V 17. století se v ulicích Londýna a Paříže zrodil nápad na placenou přepravu. V Paříži ho v roce 1637 uskutečnil Nicolas Sauvage a jeho vozy brzy získaly kuriózní přezdívku „fiakry“. Důvod byl prostý: nejčastěji parkovaly u svatyně zasvěcené svatému Fiacriovi. Tento název se rychle ujal po celé Evropě.

Zpočátku byly tyto povozy nepohodlné, ale vynález odpružení a krytých kabin přinesl výrazně větší komfort. Zatímco pro cestující to byl pokrok, život kočího, zejména ve viktoriánském Londýně, byl tvrdý a nejistý. Většina z nich nevlastnila vůz ani koně, ale pronajímala si je. Svůj den tak začínali v dluhu a pracovali dlouhé hodiny za každého počasí. Spory o jízdné byly na denním pořádku, protože cena nebyla pevně daná, což vedlo k neustálým hádkám.

Motor a měřič: Zrod moderního taxi

Dvě klíčové inovace na konci 19. století proměnily nájemný povoz v moderní taxi: spalovací motor a taxametr. Ačkoli motor přinesl sílu, byl to právě taxametr, který způsobil skutečnou revoluci. V roce 1891 ho vynalezl německý inženýr Wilhelm Bruhn. Jeho přístroj umožnil transparentní stanovení ceny jízdy a odstranil neustálé dohady. Právě tento měřič, nikoli motor, dal službě její moderní identitu a název – taxi je zkrátka „taximeter cabriolet“.

Stuttgart, rok 1897. Právě tady poprvé vyjíždí taxi poháněné motorem a nápad se okamžitě chytá po celé Evropě i v Americe. Paradoxně však v prvních letech nebyly slyšet burácející motory, ale tichý bzukot elektromobilů. Jejich náskok ovšem neměl dlouhého trvání. Byly těžké, pomalé a nespolehlivé. Po velkém požáru, který v roce 1907 zničil v New Yorku na 300 elektrických taxíků, byla cesta volná pro benzínové motory.

Ikony metropolí: Praha, New York, Londýn

Ve 20. století si každá metropole vytvořila svou unikátní taxi kulturu. Například Praha se stala průkopníkem v Rakousku-Uhersku, když v roce 1907 do ulic vyjely první vozy Laurin & Klement s taxametry. Po druhé světové válce byla služba znárodněna a ulice brázdily vozy východního bloku jako Škody, Volhy a luxusní Tatry 603. Po revoluci v roce 1989 pak přišla divoká léta deregulace a s nimi chaos i nechvalně proslulá „taxikářská mafie“.

Oproti tomu New York definovala žlutá barva, povinná od roku 1967, a legendární, téměř nezničitelný sedan Checker Marathon. Klíčový byl systém medailonů – omezeného počtu licencí – který se z regulačního nástroje proměnil v cennou investici. Její hodnota v roce 2014 přesáhla milion dolarů, než ji nástup Uberu poslal ke dnu a uvrhl tisíce řidičů do dluhů.

Zcela jinou cestou se vydal Londýn, který vsadil na přísnou regulaci samotného vozidla. Od roku 1906 musí tamní taxíky splňovat „Conditions of Fitness“, včetně slavného požadavku na extrémně malý poloměr otáčení. To vedlo ke vzniku na míru stavěných vozů, jako byl ikonický Austin FX4. Jeho typická černá barva přitom nebyla nikdy nařízena – po válce byla prostě nejlevnější a stala se standardem z čistě tržních důvodů.

Digitální revoluce a budoucnost

Na počátku 21. století zasáhly svět taxislužeb platformy jako Uber a Bolt. Jejich obchodní model, kde jsou řidiči „nezávislí partneři“ využívající vlastní vozy, umožnil masivní expanzi. Pro zákazníky to znamenalo pohodlí a nižší ceny, pro tradiční taxikáře však často katastrofu. Zároveň se rozhořela právní bitva o status řidičů, která se řeší u soudů po celém světě.

Zatímco se odvětví vyrovnává s touto revolucí, na obzoru se rýsuje další změna: příchod plně autonomních vozidel. Společnosti jako Waymo (Google) a Cruise (General Motors) již testují robotické taxíky bez řidiče. Tento vývoj je logickým završením historického trendu, který se táhne celými dějinami taxislužby: snahy o co největší efektivitu a zisk, často na úkor lidského faktoru. Cesta od kočího přes řidiče ovládaného algoritmem nevyhnutelně směřuje k vozu, který žádného řidiče nepotřebuje. Příběh taxi tak nekončí, pouze se chystá na další, přelomovou kapitolu.

Zdroje: motocars, abicko, zive.cz