Nové palivo může vzniknout díky válce rychleji, než se očekávalo
Ať už to zní jakkoli, válka na Ukrajině je příležitostí pro rozvoj vodíkových technologií. Rostoucí ceny fosilních paliv a nezávislost na Rusku by mohly v blízké budoucnosti učinit to, co bylo dříve příliš drahé, rentabilním, píše server Markets Germany.
„Pokud jde o vodík, musíme udělat vše pro to, abychom ho urychlili,“ řekl Stefan Kaufmann, úředník německého Spolkového ministerstva pro vzdělávání a výzkum. V podobném kontextu vyzval generální tajemník OSN António Guterres: „Bylo by šílenstvím, kdybychom nyní chtěli popřít veškeré úsilí, které snižuje závislost na fosilních palivech.“
Vodíková lobby, která dosud neměla příliš silné argumenty, je nyní začíná mít. Už to není jen otázka životního prostředí, ale také otázka politická. Podle Výboru pro vodíkové technologie Národní obchodní komory je nezávislost na ruských zdrojích energie možná pouze prostřednictvím rozvoje vodíkových technologií.
Analytici společnosti Market Research Future předpovídají, že během několika let vzroste trh s vodíkovými automobily přibližně čtyřicetkrát. Je však třeba mít na paměti, že začínáme na úrovni blízké nule, takže použití procent a násobků je v tuto chvíli snadné a na papíře vypadá dobře, ale nebylo tomu tak ještě před několika lety u dnes stále populárnějších elektromobilů?
Ropu lze při výrobě vodíku zcela nahradit biomasou, uhlím a zvýšením podílu elektrolýzy, přičemž lze snížit spotřebu zemního plynu. Vodíkový průmysl má však větší ambice a chce využívat především vodu a elektřinu z obnovitelných zdrojů energie (OZE), jinými slovy vyrábět tzv. zelený vodík. To umožní nejen získat nezávislost na fosilních palivech, ale také snížit emise CO2.
Je proto důležité si uvědomit, že vodík je vždy stejný prvek, ale ne všechen vzniká stejným způsobem. V současné době tvoří téměř 100 % tzv. šedý nebo modrý vodík, který se vyrábí především ze zemního plynu, ale i z uhlí a ropy. Ačkoli vodík jako zdroj energie je sám o sobě „čistý“ pro životní prostředí, jeho výroba taková není. Totéž platí pro elektřinu vyráběnou v uhelných elektrárnách.
Zcela jiná je tzv. zelená energie, tj. energie vyrobená bez použití fosilních paliv v důsledku elektrolýzy vody, tj. jejího rozkladu na vodík a kyslík působením elektrického proudu, pokud tento proud pochází z obnovitelných zdrojů energie.
Koho to zajímá? K asijským společnostem se připojil německý gigant Bosch
Mezi největší společnosti prosazující dopravu na vodík patří Toyota, která již uvedla do výroby druhou generaci vodíkového modelu Mirai. Za Toyotou následuje Subaru. Společnost Honda dříve pracovala na vodíkových automobilech, ale prozatím od tohoto konceptu ustoupila.
Ve stínu japonských hráčů je Hyundai úspěšný se svým modelem Nexo. O vodík se již několik let zajímá také společnost Panasonic. V oblasti letectví plánuje Airbus do roku 2030 vyrobit první stroj na vodíkový pohon. K velkým korporacím se možná brzy přidá i německá společnost Bosch.
Tím však příběh nekončí. Německá vláda usilovně pracuje na přeměně terminálů zemního plynu na vodíková centra. Plánují se nové námořní terminály pro přepravu vodíku nebo metanu vyrobeného z vodíku ze Spojených arabských emirátů a Austrálie.
Zdroj: marketsgermany.com, marketresearchfuture.com