Nepřechvalte je. Děti nakonec mohou být na komplimentech dočista závislé

Výchova je v dnešní době stále velkou neznámou. Neustále se totiž řeší, jak správně vychovat své vlastní dítě a každý rodič své ratolesti vychovává trochu odlišně. Věčnou otázkou je, jak by to tedy mělo být správně.

Jste rodič nebo to v blízké budoucnosti plánujete? Každý si občas láme hlavu, jak vychovat poctivého člověka, který se bude schopen zařadit do společnosti, bude žít šťastný život a když budeme mít štěstí, můžeme očekávat i vnoučata.

Ale je to opravdu náročná a dlouhá cesta. Začne to už ve chvíli, kdy si doneseme domů malé miminko, poté přijde období prvního vzdoru, po něm první začátky puberty a jako vrchol ledovce samotná puberta. A pokud všechny tyto fáze zvládneme, můžeme být na sebe patřičně hrdí.

Výchova

Co to je výchova?

“Proces, v němž společnost v souladu se svými reprodukčními potřebami, zájmy a cíli působí na jednotlivce. Utváří tak předpoklady k zastávání společenských pozic a rolí u další generace,“

vysvětluje pojem „výchova“ Sociologický ústav AV ČR ve své sociologické encyklopedii.

V dnešní době se na výchovu pohlíží jako na velmi důležitou pro společnost a je několik různých stylů výchovy. Zmíníme pouhý zlomek z jejich výčtu.

• Autoritářská – vychovávající kontroluje a vyžaduje dodržování příkazů a zákazů bez ohledu na názor dítěte, převažuje komunikace směrem od vychovávajícího k vychovávanému (patří sem výchovné postupy tzv. cvičitelů dětí, jako je např. Estivillova metoda učení usínání)
• Liberální výchova – vychovávající je benevolentní a na dítě klade malé a nenáročné požadavky, kontrola jejich plnění je nízká
• Zanedbávající výchova – vychovávající o dítě nedbá, nezajímá ho, co se dítě učí, co dělá, s kým se stýká
• Nadměrně ochranná výchova (tzv. opičí láska) – vychovávající se o dítě stará přehnaně, přání dítěte je mu často rozkazem

A další velkou otázkou výchovy zůstává otázka “chválit či nechválit?”.

Jak na správnou pochvalu

Chválení je možná pro mnohé rodiny velký oříšek, někdo chválí hodně a někdo naopak vůbec. A jak je to tedy správně?

Pokud nás rodiče v dětství příliš nechválili, zřejmě v dospělosti nebudeme umět přijímat komplimenty a pochvaly. Podle koučky Evy Markové je to možná tím, že

“obecně nejsme příliš zvyklí na přijímání jakékoli zpětné vazby. Kompliment a pochvala totiž jsou zpětnou vazbou a pokud jsme je nedostávali v dětství, těžko se je naučíme přijímat a dávat v dospělosti. Jde to, avšak s postupem času.“

Výchova dětí. Zdroj: Shutterstock

Na druhou stranu se odborníci ale shodují na tom, že ani s pochvalami se to nemá přehánět. Podle psychologa Zdeňka Krpouna se děti i dospělí stávají na pochvalách závislí a bez pochval se zase stávají méně schopnými. 

Podle odborníků bychom neměli za každou odvedenou činnost dětem hned říkat “hodná holka, šikovný kluk”, ale namísto toho bychom je měli chválit za konkrétní činnost. Např.: „Vidím, že sis uklidil pokojíček. To se ti tu hned líp bydlí, viď? Všechno najdeš na svém místě, o nic nezakopneš. To máš určitě ze sebe dobrý pocit.“

uvádí web motherclub.cz

Zdroje: idnes.cz, motherclub.cz, merriam-webster.com, wikihow.com, is.muni.cz, sociologická encyklopedie