Nejhorší dopravní zácpy na světě: Ta čínská z roku 2010 se protáhla na 100 kilometrů

Každý někdy uvízl v dopravní zácpě. Někdy to trvá jen pár minut, jindy se čas natahuje jako žvýkačka a okolní kabiny aut se promění v improvizovanou ulici. Historie ale zná momenty, kdy se doprava nejen zpomalila, ale úplně zastavila – na desítky a stovky kilometrů, na dny i týdny.

Kolik stresu, improvizace a občas i vynalézavosti se vejde do nekonečné kolony? A co nám tyhle dopravní přešlapy říkají o tom, jak moderní společnost funguje – a kdy přestává fungovat?

Čína 2010: téměř dvoutýdenní kolona

V srpnu 2010 ochromila sever Číny zácpa, která se stala symbolem silničního chaosu. Na úsecích dálnice směrem do Pekingu (G6) a přilehlé silnice G110 se kolona natáhla přes 100 kilometrů a trvala dvanáct dní. Kombinace oprav, poruch, nehod a hlavně kamionů s uhlím vytvořila špunt, kde se postupovalo tempem sotva kilometr za den; místní prodavači začali řidičům nabízet vodu a jídlo za „festivalové“ ceny.

Paříž 1980: nejdelší had na mapě

Evropský rekord drží Francie. V sobotu 16. února 1980 se po návratu z horských prázdnin a během špatného počasí natáhla kolona ze směru Lyon–Paříž na neuvěřitelných 176 kilometrů. Šlo o mix rekreační špičky, sněhu a nehod – a dodnes je to oficiálně nejdelší zaznamenaná dopravní zácpa.

Když se evakuuje: zácpy jako vedlejší efekt katastrof

Zvláštní kapitolou jsou kolony při hromadných evakuacích. Před příchodem hurikánu Rita v roce 2005 vyrazily z Houstonu na sever odhadem 2,5 milionu lidí. Dálnice se změnily v parkoviště, cesta na pár hodin trvala i dvacet a horko plus nedostatek paliva přinesly tragické následky – v evakuačním zmatku zemřely desítky lidí, mimo jiné při požáru autobusu.

Podobný obraz zažila Florida v roce 2017 před hurikánem Irma: rekordních 6,5 milionu lidí odjíždělo na sever, po cestě docházelo palivo a mimořádně se otevřel k jízdě i odstavný pruh. Když je celá poloostrovní země v „kuželu nejistoty“, logicky se zaplní všechny hlavní tepny – a síť nemá kam uhnout.

A pak jsou tu požáry. Při požáru Camp Fire v Kalifornii (2018) se úzké silnice z města během minut staly neprostupnými a mnoho lidí uvízlo v autech pod žhavým popelem. Investigace popsaly málo únikových tras i to, jak město roky podcenilo riziko.

Souvislosti: když kapka přeteče okraj

Extrémní kolony mají společného jmenovatele: síť pracující na hraně. Stačí pár procent nad kapacitu – a drobné poruchy se začnou násobit. Dálniční zúžení, snížená viditelnost, ale i lidské chování (hromadný odjezd, strach zůstat pozadu, zbytečné brzdění) vytváří řetězové reakce. Přidejte vysoký podíl kamionů či jednosměrnou geografii (poloostrov, horské údolí) a vznikne dokonalá kolona.

Důsledky: víc než jen ztracené nervy

Velké zácpy nejsou jen historky. Znamenají ušlé miliardy kvůli zpožděným dodávkám a práci, zvyšují emise i lokální znečištění a při evakuacích rozhodují o životech: když se cesta prodlouží z hodin na den, dochází palivo, voda i léky a zranitelní lidé trpí vedrem či stresem. V případě houstonské evakuace po Ritě přiznali úředníci, že dopravní kolaps přispěl k více úmrtím než samotná bouře – tvrdá připomínka, že i dobrý úmysl může bez logistiky bolet.

Co si z toho vzít: jak se nezaseknout příště

Lekce jsou střízlivé. Lepší je cílené, fázované řízení odjezdů než masová panika. Pomáhá včasné otevření odstavných pruhů a rychlé nasazení, jasná informace o palivu a odpočívkách, priority pro záchranáře a zranitelné.

V běžném provozu fungují obchvaty, chytré řízení vjezdů na dálnici, dynamické limity a motivace k cestám mimo špičku. A hlavně: plán B pro chvíle, kdy se jemná silniční logistika stane křehkou – od posílení vlaků a autobusů po schopnost krátkodobě snížit počet cest.

Zdroje: wired.com, guinnessworldrecords.com, worldatlas.com, chron.com, latimes.com