Milí zákazníci, zanořte se. To je skutečný důvod, proč v obchodech nejsou žádná okna

Patrně každému z nás proběhlo při nejedné návštěvě supermarketu hlavou, že „tady vlastně nemají žádná okna“. Leckdo možná dokonce trpí tímto faktem pokaždé, když vstoupí dovnitř. Jen málokdo si však patrně položí otázku, proč tomu tak je a jaký to má ve skutečnosti důvod.

Člověk má tendenci brát podobné obecné prvky reality jako fakt a prostě je neřeší – stejně s tím nic nenadělá. Jenomže ony důvod mají. Nejde přece o přírodní úkazy, jejichž příčina bývá člověku někdy neznámá. A proto stojí za to o té zvláštní supermarketové architektuře něco vědět, když už v ní člověk tráví většinou poměrně dost času. Třeba proto, aby se podle toho mohl takzvaně zařídit. A nakonec třeba i proto, aby si díky dostatku informací své nakupování zkvalitnil a více si ho užil.

Čtení etiket pod umělým osvětlením, přestože je venku slunce

Proč tedy musíme číst etikety pod umělým světlem, když je venku navíc třeba nádherný letní den? Nebo proč nemůžeme sledovat, zda již přestalo pršet a my tak můžeme neplánovanou návštěvu obchodu ukončit? A proč nemůžeme sledovat, zda se již stmívá? A opticky si tak ohlídat svůj čas strávený v obchodě?

Za tím vším stojí nejen prostý logický postup strategického obchodníka, ale také velice cílevědomé, tak trošku nečisté obchodní praktiky manipulující zákazníka do pozice, ve které bude generovat co nejvyšší zisk.

Za časů našich babiček…

…ale ještě i za dětských let mnohých dnešních čtyřicátníků. Leckdo z této věkové kategorie jistě s příjemnou nostalgií zavzpomíná na doby, kdy jako kluk či holka chodil(a) do sámošky s parádní výlohou zvenčí (rozuměj přehnaně vyparáděnou) a parádním slunečním světlem uvnitř, prosvětlujícím regály až do rohů (ne vždy dokonale čistých).

V takovém menším či větším „krámě“ bylo příjemně a vzdušně (často sem skutečně i proudil z otevřených oken vzduch). Zatímco dnes přejímají masový trend „nákupních krabic“ – zabedněných hal bez paprsku slunečního světla – i menší provozovny, a to v podobě zatemněných oken, polepených naddimenzovanými plakáty ovoce, zeleniny, pečiva či mléčných výrobků.

Proč tu zákazníci musejí bloumat ve svitu umělého světla bez ohledu na denní dobu? Copak obchodníci nechtějí ušetřit za elektřinu, případně šetřit přírodu (a dávat to pak klidně i marketingově na odiv)? Vždyť nasvícení rozlehlých prostor se musí pořádně prodražit…

Ne, nemusí. Může to být – a taky že je – velice ekonomicky výhodné (teprve pak lze myslet ekologicky). Jinak by to obchodníci přece nedělali. Peníze se vrátí jinak. Plným nákupním košíkem a ideálně vozíkem.

Pojďte se k nám zanořit

Stmívá se? Přestalo pršet? Začalo pršet? Nastal konec světa? Všechno špatně. V supermarketu má panovat lenivé bezčasí a spolu s ním nekonečné nakupovací flow. Různé průzkumy, sledování a zjištění dokládají přímou souvislost mezi množstvím času stráveným v obchodě a množstvím zde utracených peněz.

Čím více času zde jsem, tím více peněz tady většinou nechám. V kombinaci s hrkajícím vozíkem nutícím k pomalejší chůzi, s „pohodovou“ kolébavou muzikou a se slevami nastraženými v úrovni očí zákazník v podstatě nemá mnoho šancí na individuální nakupovací přístup.

Reader’s Digest

Někomu zanoření vyhovuje

Na druhou stranu existují i takoví, kterým bezbřehost supermarketu vyhovuje. Mátožným nákupem bezmála v hladině alfa se uklidní po náročném pracovním dni, vykompenzují stres, přenastaví na režim večerní domácnosti či jiné aktivity, svým způsobem zrelaxují.

Základ je ovšem stejný: zanoření do labyrintu regálů pod umělým světlem do jisté míry otupuje smysly – i proto člověk někdy dokáže sáhnout po výrobku, po kterém by nikdy nesáhl, pokud by byl kompletně při smyslech.

Druhá strana mince a novodobé „obchodní praktiky“

Zatemněná okna či neexistující výlohy mají ale pro obchodníky ještě další nesporné výhody. Včetně takových, které sám zákazník může koneckonců vnímat jako rozumné: zabíraly by „zbytečný prostor“, který mohou přece zaujímat produkty, dovnitř netáhne škvírami, kvalita potravin se pod přímým dopadem slunečních paprsků nezhoršuje, nezhoršuje se ani kvalita obalů, jejichž jásavé barvy by jinak sluníčko mohlo vyšisovat.

Navzdory jednoznačnému marketingovému přínosu zabedněných nákupních zón se ovšem začínají v poslední době objevovat u samotných obchodníků i jiné, „nelogické“ obchodní postupy. Vycházejí z náhledu, že snad přece jen mohou existovat lepší prodejní taktiky, než zavírat zákazníka před světem, „zneškodnit“ ho umělým světlem či nechat ho podnikat mezi regály orientační běh (resp. vynucenou procházku).

Prosluněné nákupní prostory se lidem líbí

Například podle vlastního pokusu německého obchodního řetězce Aldi vyvolávají – překvapivě? – prosluněné nákupní prostory nadšení jak u nakupujících zákazníků, tak u prodejních asistentů. Že by první vlaštovky nového přístupu?

Možná je totiž přece jen lepší – pro zákazníka a ve finále i pro obchodníka – cítit se v obchodě přirozeně, prostě dobře. Tedy být raději na slunci, než cítit se jako na měsíci. A nestavět zákazníka do pozice, kdy je jeho nakupovací postup kompletně předurčován řetězcem.

Pokud bude mít zákazník volbu, může se totiž klidně stát, že prostě jednoho dne začne chodit jinam. A to je to nejzásadnější, co žádný obchodník opravdu nechce.

Zdroje: cnn.com, rd.com, mentalfloss.com