Městská cyklistika snižuje závislost na autech a MHD, ale často může vést ke konfliktům s dalšími účastníky provozu

Kola a elektrické koloběžky jsou zkrátka všude. Proplétají se ranní špičkou tam, kde dříve stály jen kolony aut. Na jednu stranu je to skvělé – znamená to méně výfukových plynů a větší svobodu pohybu. Jenže tahle nová éra má i své stinné stránky.

Proč jsou kola a koloběžky takovým hitem?

Už to není jen o pár nadšencích, ale o skutečné dopravní revoluci. Prodeje elektrokol trhají rekordy a sdílené koloběžky se staly běžnou součástí velkých měst. Co za tím stojí? Důvodů je hned několik.

Především je to obrovské pohodlí. Na kole nebo koloběžce se snadno vyhnete zácpám a nemusíte řešit parkování. Dostanete se rychle a jednoduše „ode dveří ke dveřím“. Důležitou roli hrají i peníze. Oproti provozu auta nebo denním jízdenkám na MHD můžete ušetřit i tisíce korun měsíčně. K tomu přidejme rostoucí zájem o ekologii a zdravý životní styl – jízda na kole je prostě pohyb na čerstvém vzduchu.

Klíčovým faktorem je ale elektřina. Elektrický pohon odstranil hlavní překážky, které dřív lidi odrazovaly – kopce, delší vzdálenosti nebo strach, že dojedou do práce zpocení. Díky elektrokolům a elektrokoloběžkám se na dvě kola odvažuje mnohem širší skupina lidí.

Méně aut a volnější MHD: Svoboda má jméno mikromobilita

Jedním z největších přínosů je, že se zbavujeme závislosti na autech a veřejné dopravě. Každý cyklista navíc znamená o jedno auto méně v ranní zácpě. To nejen ulevuje dopravě, ale také uvolňuje cenný veřejný prostor. Místo parkovišť mohou vznikat parky, pěší zóny nebo právě bezpečné cyklostezky. Odborníci dokonce spočítali, že kdyby jen malá část řidičů v Praze přesedlala na kolo na krátké cesty, kolony by se mohly zkrátit až o 8 %.

Kolo nebo koloběžka jsou skvělou alternativou i k přeplněným autobusům a tramvajím. Na kratších a středních trasách můžete být v cíli dokonce rychleji, protože jedete přímo a nemusíte čekat na spoje. Lidé si tuto svobodu a nezávislost zamilovali.

Když se cesty kříží: Kde to nejvíc skřípe?

A tady se dostáváme k jádru pudla. I přes všechny výhody přináší boom cyklistiky konflikty. Vznikají tak dvě hlavní „frontové linie“:

1. Cyklisté vs. motoristé: Asi největší napětí panuje na silnici, kde se potkávají plechy s pedály. Z pohledu cyklisty je to často o strachu – z auta, které vás předjede tak těsně, že cítíte zvířený vzduch, nebo z nečekaně otevřených dveří. Řidiči naopak často kroutí hlavou nad kličkujícími cyklisty, u kterých si nikdy nejsou jistí, co udělají v příští vteřině.
2. Cyklisté/koloběžkáři vs. chodci: Druhý velký problém se odehrává na chodnících. Zejména tiché a rychlé elektrokoloběžky zde nemají co dělat, přesto na nich jezdí spousta lidí a ohrožují pěší. Chodcům vadí i nepořádek – pohozené sdílené koloběžky, které blokují cestu.

Hlavní viník? Často je to chybějící a nekvalitní infrastruktura. Když neexistuje bezpečná, oddělená cyklostezka, jsou cyklisté nuceni buď riskovat na silnici mezi auty, nebo nelegálně jezdit po chodníku. Špatně navržené křižovatky jsou pak místem, kde dochází k nejvíce nehodám. Problémem je i nejasná legislativa, hlavně u elektrokoloběžek, a nedostatek vzájemné ohleduplnosti.

Jak z toho ven? Hledání cesty k respektu

Jednoduchý recept na to neexistuje. Je to skládačka, kde všechno souvisí se vším.

Jasně, na prvním místě jsou bezpečné cesty pro kola. A tím nemyslím jen namalovaný pruh na silnici, ale pořádné, oddělené cyklostezky. Takové, jaké mají v Kodani nebo Amsterdamu, kde se díky nim nejen méně bourá, ale hlavně se tam lidem líp žije. Jenže ani ta nejlepší cyklostezka na světě nepomůže, když jsou pravidla všem pro smích.

A o tom to celé je. O pravidlech, která budou jednoduchá, srozumitelná a budou platit pro všechny stejně – ať sedíte v autě, na kole, nebo jdete pěšky. Konec projíždění na červenou, konec bezohledného předjíždění. A hlavně je to o obyčejné slušnosti. O tom, že se jako řidič podívám a nechám kolu dost místa. A že jako cyklista zase nebudu ohrožovat chodce a dám včas najevo, co se chystám udělat. Je to vlastně úplně prosté.

Vůbec nejde o to, kdo má na silnici navrch, nebo o nějaké přetahování se o každý metr asfaltu. Cílem je úplně prostá věc: abychom se na ulicích všichni cítili bezpečně a snesli se spolu. Právě kola a koloběžky nám totiž dávají úžasnou šanci proměnit naše města v místa, kde se lépe dýchá, je méně hluku a celkově se žije prostě líp.

Zdroje: cdv, ministerstvodopravy, auto-mat, Policie ČR, Náš region