Ložnice, detaily ze zlata a vlastní kuchař. Z nejluxusnějšího letadla světa vám spadne brada. Nahlédněte dovnitř

Představte si cestování bez front, čekání a přeplněných terminálů. Auto vás zaveze přímo k letadlu, posádka vás osobně přivítá a během pár minut už stoupáte nad mraky v tiché kabině navržené jen pro sebe.

To je svět soukromého letectví – vrchol luxusu a efektivity. Jenže tento dokonalý obraz v posledních letech dostává vážné trhliny. Pro své majitele je tryskáč symbolem kontroly a úspory času, pro veřejnost se ale stává ztělesněním klimatické nespravedlnosti. Fotky celebrit na palubě po sotva patnáctiminutovém letu vyvolávají na sociálních sítích bouře a ekologické organizace přinášejí alarmující data o jejich uhlíkové stopě.

Od malých letadel po létající paláce

Svět soukromých letadel je pestrý. Na trhu dominuje několik značek jako Gulfstream, Bombardier nebo Cessna. Na jedné straně stojí malé a efektivní tryskáče pro rychlé regionální přelety, které často pilotují sami majitelé. Naopak na opačném konci najdeme luxusní stroje kategorie Ultra-Long-Range, které bez mezipřistání spojí téměř jakákoliv dvě města na světě.

Není tryskáč jako tryskáč. Letadla se od sebe liší hlavně velikostí, doletem a úrovní komfortu. Úplným základem jsou lehké tryskáče, jejichž typickým zástupcem je třeba Embraer Phenom 300. Tyhle stroje jsou jako stvořené pro kratší přelety v rámci kontinentu, i když je potřeba počítat s tím, že kabina bývá nižší a dospělý člověk se v ní obvykle nepostaví. Mezi uživateli jsou hodně populární a zároveň představují skvělý kompromis střední tryskáče. Tyhle modely totiž vyvažují provozní náklady s pohodlím, navíc už v nich cestující má dostatek místa na to, aby se narovnal.

Úplně jiná liga jsou pak těžké a dálkové tryskáče. Tady už mluvíme o pravém interkontinentálním luxusu. Mezi takové ikony patří třeba Gulfstream G650ER nebo Bombardier Global 7500. Na palubě najdete oddělené zóny pro práci i odpočinek, plnohodnotné postele a často i sprchy. Díky nim si můžete užít pohodlné lety trvající přes dvanáct hodin, klidně i z New Yorku do Tokia.

Samotný vrchol pak představují bizlinery – to jsou v podstatě komerční letadla, jako Boeing 737 nebo Airbus A320, která prošla kompletní přestavbou na soukromé létající rezidence určené pro tu nejnáročnější klientelu.

Interiér jako pětihvězdičkový hotel

U nejdražších letadel je interiér vším. Majitel si často koupí prázdný trup a specializovaná firma mu na míru vytvoří kabinu snů. Tento proces může trvat i déle než rok a zdvojnásobit cenu letadla. Cílem je jediné: aby cestující zapomněl, že je v letadle. Osvětlení napodobuje denní cyklus v destinaci pro snížení jet lagu a filtrace vzduchu je dokonalejší než v moderních budovách.

Interiéry zdobí vzácné dřevo, ručně šitá kůže a detaily ze zlata. Najdete v nich ložnice s velkými postelemi, koupelny se sprchami a kuchyně, kde šéfkuchař připravuje menu na přání. Pro majitele se letadlo stává mobilní kanceláří i bezpečným útočištěm. Pro celebrity jako Kim Kardashian nebo Kylie Jenner je navíc létajícím billboardem jejich značky, jehož interiér dokonale ladí s jejich image.

Odvrácená strana luxusu

Zatímco uvnitř vládne klid, vně letadel se odehrává příběh s vážnými dopady. Kritika se nesoustředí jen na emise, ale i na morální selhání. V době, kdy se po běžných lidech chce, aby se uskromnili, působí okázalá spotřeba elit jako výsměch.

Fakta jsou neúprosná: soukromý let je na jednoho cestujícího 5 až 14krát více znečišťující než komerční let a až 50krát horší než vlak. Jediný krátký let může vyprodukovat tolik CO₂, kolik průměrný Evropan za několik měsíců. Nejbohatší 1 % populace přitom způsobuje polovinu všech emisí z letectví.

Díky veřejným datům o sledování letů se navíc cestovní návyky bohatých staly předmětem veřejné kontroly, což vedlo k fenoménu „flight shamingu“ – zahanbování za létání.

Stroj času, nebo výsada?

Letecký průmysl se brání. Argumentuje, že soukromé letectví je motorem ekonomiky, který vytváří statisíce pracovních míst. Pro uživatele je prý tryskáč hlavně „stroj času“, který jim umožňuje stihnout několik schůzek v různých městech za jediný den.

Kabina navíc slouží jako bezpečná létající kancelář a letadla mohou přistávat na tisících menších letišť, což šetří další čas. Tyto argumenty vykreslují letadlo ne jako luxus, ale jako nutný nástroj pro tvorbu hodnot.

Soukromý tryskáč je paradoxem naší doby. Na jedné straně technologický zázrak, na druhé symbol neudržitelnosti a nerovnosti. Jeho budoucnost závisí na tom, zda se podaří najít rovnováhu.

Zdroje: theguardian, forbes