Při srážce dvou Boeingů na Tenerife zemřelo 583 lidí

Byla to obyčejná neděle 27. března 1977. Na Tenerife, jednom z Kanárských ostrovů, panovala mlha tak hustá, že by se dala krájet.

Letiště Los Rodeos, dnes známé jako Tenerife North, se dusilo pod náporem letadel, která tam přistála kvůli uzavřenému Gran Canaria. Nikdo tehdy netušil, že za pár hodin se z místa stane dějiště nejhorší letecké nehody v dějinách civilního létání. Srážka dvou Boeingů 747 – Pan Am a KLM – připravila o život 583 lidí.

Letiště, které nepočítalo s takovým chaosem

Los Rodeos bylo malé, provinční letiště. A najednou se tam musely vejít desítky velkých strojů. Na zemi to vypadalo spíš jako šachovnice – letadla se mačkala na malých pojížděcích drahách, piloti se otáčeli tam, kde sotva bylo místo, a řídící věž měla plné ruce práce. Do toho mlha, která zkrátila dohlednost na minimum. V takových podmínkách se dalo čekat, že se něco pokazí.

Na ranveji stál Boeing Pan Am se 396 lidmi na palubě. Posádka čekala, až bude moci sjet z hlavní dráhy. Jenže mlha jim ztížila orientaci a oni minuli správnou odbočku. Mezitím se na start připravoval KLM s 248 pasažéry. Jeho kapitán Jacob Veldhuyzen van Zanten, respektovaný instruktor a tvář reklam aerolinek, se rozhodl k odletu. Věřil, že má povolení od věže – jenže šlo o nedorozumění.

Ve chvíli, kdy se KLM rozjel, Pan Am byl stále na dráze. V mlze nebylo nic vidět, dokud už nebylo pozdě.

Náraz, který neměl přijít

KLM se snažil zvednout do vzduchu, ale křídlem rozsekl trup Pan Amu. Ozvala se obrovská exploze. Letadlo KLM shořelo během chvilky, nikdo nepřežil. Na Pan Amu byla šance – přední část zůstala relativně nepoškozená a desítky cestujících se dostaly ven. Přesto i tady většinu pohltil oheň a hustý kouř. Z 396 lidí přežilo jen 61. Celková bilance: 583 mrtvých.

Vyšetřování ukázalo, že příčin bylo hned několik: stres a spěch, špatné počasí, přetížené letiště, ale především komunikace. Kapitán KLM slyšel v rádiu slova, která si vyložil jako „povolení ke startu“. Jenže věž mu dala jen povolení k zaujetí pozice. V kombinaci s mlhou a špatným manévrem Pan Amu vznikla smrtící past.

Tato nehoda se stala příkladem toho, jak fatální mohou být drobné chyby, když se sejdou všechny najednou.

Změny, které zachránily další životy

Z Tenerife vzešla tvrdá lekce. Od té doby se v letectví používají jednoznačné a přísně standardizované fráze. Už žádné dvojsmysly typu „OK“ nebo „Roger“. Posádky musí vše potvrdit a zopakovat. Velký důraz se začal klást také na spolupráci v kokpitu – tzv. crew resource management. To znamená, že už nerozhoduje jen kapitán, ale celý tým aktivně hlídá a kontroluje jeho rozhodnutí.

Na Tenerife dnes stojí památník, kam lidé nosí květiny a zapalují svíčky. Tragédie připomíná, že největší hrozbou v letadle nemusí být technická porucha, ale lidský faktor. A že i zkušený pilot může v jediné vteřině udělat rozhodnutí, které změní dějiny.

Tenerife 1977 tak zůstává symbolem – smutným mementem o tom, jak důležité je v letectví jasně mluvit, nejednat pod tlakem a nikdy nepodceňovat mlhu.

Zdroj: wikipedia.org, britannica.com, news.bbc.co.uk