Létající auta: K jejich vzletu je potřeba obrovské množství energie, kterou zatím nemáme k dispozici

Kombinace auta a letadla zní jako zázrak techniky, po kterém toužili milovníci sci-fi i řidiči zaseknutí v kolonách. Myšlenka, že jedním stiskem tlačítka přeletíte zácpu nad Nuselským mostem, je neodolatelná. Přesto se žádnému létajícímu vozu nepodařilo vzlétnout do běžného provozu. A ne, dron s volantem se nepočítá.

První pokusy: slož to a leť

Historie létajících aut je plná nadšení, šroubků a tvrdých přistání. V roce 1949 vznikl Aerocar, projekt Moultona Taylora. Vypadalo to jako auto, které zaparkovalo ve špatné garáži a omylem přistálo na ranveji. Mělo skládací křídla a skutečně létalo. Ale trh? Ten zůstal v klidu. Lidé měli tehdy jiné starosti než řešit, kde na dvorku zaparkovat křídla vedle slepic.

V šedesátých letech se přidal Convair Model 118, což byl vlastně obyčejný vůz s raketovým batohem. Letěl, spadl, shořel. Ne vinou technologie, ale protože pilot zapomněl dotankovat. Vzdušné sny tak skončily jako obláček kouře nad pouští Mojave.

Moderní doba a nové naděje

S rozvojem dronů a elektromobility se zdálo, že přišel čas dát létajícím autům druhou šanci. Projekty jako Terrafugia Transition, AeroMobil nebo PAL-V slibovaly revoluci v dopravě. Prezentace byly blyštivé, modely působivé a nadšenci si začali šetřit na pilotní průkaz. Jenže ouha, vždy se objevil nějaký háček. A většinou to byl háček velikosti přečerpávací elektrárny.

Problém číslo jedna: energie. Vzlet je žrout. Auto se rozjede na pár desítek koní, ale vzlétnout? To už potřebujete sílu malého letadla. A když chcete, aby to zvládlo i přistát, ideálně bez katapultu, potřebujete ještě víc. Baterie zatím nestačí a palivo? To byste spíš letěli na burzovní hodnotě ropy než na samotném benzínu.

Papírové sny a legislativní přistání

A pak je tu drobnost jménem zákony. S autem potřebujete řidičák. S letadlem pilotní průkaz. S létajícím autem oboje a ještě pár razítek od leteckého úřadu, dopravního inspektorátu a nejspíš i od sousedky, protože vám přistávací manévr rozfoukal záhon. Navíc potřebujete místo na vzlet, což panelákové sídliště s koši na separovaný odpad úplně nenabízí.

Aby toho nebylo málo, pojišťovny se tváří, že pojistit létající auto je jako pojistit svatý Grál.

Kdy už konečně poletíme

Přesto se vývoj nezastavuje. V roce 2021 poprvé přeletěl AeroMobil trasu mezi dvěma letišti, vznesl se a přistál bez větších problémů. Testy probíhají v Dubaji, Číně i Kalifornii. Všude je ale cítit jedno, že to ještě není ono. Technologie je blízko, ale ne tak blízko, aby se na ní dalo vsadit letní dovolené s přistáním na chalupě u babičky.

Zatím se tedy musíme spokojit s auty, která se drží při zemi, i když někdy létají rychlostí nad rámec zákona. Létající auta zůstávají snem, který si zatím žádá víc energie, než jsme ochotni pustit do zásuvky.

Létající auta se zatím hodí spíš na výstavu než do garáže. Nápad je to krásný, ale realita ho stále drží na zemi. Ne kvůli nedostatku fantazie, ale kvůli fyzice, legislativě a bateriím, které se radši schovají při slově vzlet. Ale kdo ví, třeba jednou opravdu zvedneme volant a řekneme GPSce: Vezmi to vzduchem.

Zdroj: Wikipedia, AOPA, Czech Crunch