Legendární vojenský LIAZ 101.124 má také temnou minulost. Tanzánec byl postrachem demonstrantů

Nákladní automobily LIAZ sloužily oddaně ve všech oblastech hospodářství, přičemž drtivá většina z nich zůstala po většinu svého života stát koly na asfaltu. Liberecká automobilka však vyráběla i různé terénní specifikace, které úspěšně svážely dřevo z lesů nebo zdolávaly rozbahněné cesty při stavbách. Méně známá je jejich vojenská historie. Asi nejslavnějším vojenským Liazem dodnes zůstává legendární Tanzánec.

Trambus. Pod tímto jménem ho kdysi znalo snad každé dítě. Byly jich plné silnice a nebylo místa, kde by neudělaly dobrou službu. Úkolem liberecké automobilky však nebylo jen vyrábět nákladní vozy pro potřeby České republiky a Slovenska, ale také je vyvážet. To kdysi politicky posilovalo vztahy se spřátelenými zeměmi a často přinášelo do státní pokladny „tvrdou“ měnu.

Vývoj tedy pracoval na plné obrátky a do centra pozornosti se dostala i armáda. V první polovině 80. let vyvinul LIAZ speciální vojenskou modifikaci, z níž se později stala řada LIAZ 101, upravená pro potřeby armády.

Její sériová výroba trvala necelé tři roky (1985-1987) a bylo provedeno několik modifikací. Nejznámější z nich je 101.124 zvaný Tanzánec. Jednalo se o vojenské vozidlo upravené především pro tanzanskou armádu. Z celé série 562 kusů odebrala tato africká země 527 vozů. Jeden vůz putoval do Angoly, další do Iráku, dva do Severní Koreje, jeden si odvezla španělská armáda a 18 kusů sloužilo v Pákistánu.

Tanzánci měli samozřejmě pohon všech kol s uzávěrkami obou diferenciálů (stálý pohon zadní nápravy s „pevnou“ přední nápravou připojenou přes převodovku Praga PP100) a kabinu s upravenou ventilací a poklopem na střeše (blíže neurčený počet vozů z celé série). Kvůli brodivým předpokladům konstruktéři vyvedli sání až za kabinu a posunuli její brodivost na 1200 mm. Vznětový šestiválec M634-6 měl zdvihový objem 11 940 cm3 , maximální výkon 156 kW (při 2000 ot/min) a poskytoval točivý moment 788 Nm (při 1400 ot/min). Na rovině dosahoval Tanzánec maximální rychlosti 72 km/h, utáhl 8,75 tun a na pevném podkladu vykazoval stoupavost 60 %.

I proti demonstrantům

Vůz však velmi dobře znali i obyvatelé Československa. Na rozdíl od dětských úsměvů a obdivu, kterému se těšily civilní MTS Lias na stavbách a na polích, vzbuzoval Liaz 101.124 respekt a často i strach. Přesně 12 z nich sloužilo v Lidových milicích a armádě. Sloužily k přepravě příslušníků VB, materiálu a zábran používaných při demonstracích. Zkrátka všude tam, kde tehdejší politický režim vycítil problém, se později pravděpodobně objevil Tanzánec s pracovní skupinou.

Bez ohledu na vojensko-policejní minulost je však LIAZ 101.124 Tanzánec dodnes velkou legendou a ukázkou umu konstruktérského týmu československé automobilky. Závěrem je třeba poznamenat, že se vyráběly i verze 101.129 (vybavená navijákem), 101.121 a 101.120 (podvozky určené pro vnější nástavby).

Zdroj: redakce, Liaz