Legendární modrá Avia A30 slaví. Byla terčem vtipů, ale dokázala nemožné

Legendární modrá Avia A15/A30 letos slaví dalších pět let. Je to neuvěřitelné, ale tato zralá dáma československých silnic slaví už 55 let. V době svého vzniku patřila k nejlepším a paradoxně i nejrychlejším na českých silnicích. Postupem času však stárla a stávala se stále častěji terčem posměchu. Někdy zbytečně, protože Avia patřila i ve svém stáří k velmi odolným lehkým nákladním vozům. Pojďme si krátce připomenout její příběh, určitě si to zaslouží.

Avii není třeba představovat. V 70. a 80. letech byla typickým koloritem českých a slovenských silnic a nikdo si bez ní nedovedl představit zásobování hospodářství nebo přepravu různých stavebních a jiných materiálů. Modrá Avia byla zkrátka všude, kam se člověk podíval, a těžko si představit, že jednoho dne ze silnic téměř úplně zmizí. Ale čas je neúprosný a ani taková stálice, jakou Avia bezesporu byla, mu nedokázala odolat. Letos si připomínáme její výročí.

Vychází z francouzského modelu

Není také žádnou novinkou prozradit, že Avia nebyla československou konstrukcí. Konstrukci lehkého užitkového vozu totiž umožnil tehdejší státní aparát zakoupením licence. Avia technicky vycházela z francouzského modelu Renault Saviem SG2 a SG4 s příslušnými úpravami. Podmínkou politického vedení však bylo, že se nové vozy z ČSSR musely obejít bez zahraničních komponentů a vše jsme si museli vyrobit „doma“ sami, jak píše server Armed Conflicts.

V podmínkách tehdejšího centrálního plánování s nízkou ochotou k inovacím to bylo revoluční rozhodnutí, které vyžadovalo spolupráci subdodavatelů, což byl často kámen úrazu. Výroba podle licenční dokumentace byla jedna věc, ale přizpůsobit konstrukci nové Avie reálným možnostem v Československu byla věc druhá. Konstruktéři výrobního závodu v Letňanech museli mimo jiné zvolit řadové čerpadlo (s nižším pracovním tlakem) místo původního rotačního, dvouokruhovou brzdovou soustavu s tlakovým posilovačem místo jednookruhové s podtlakovým posilovačem, jiné pneumatiky, baterie, startéry, alternátory, valníkovou karoserii a mnoho dalšího.

Aby toho nebylo málo, všechny komponenty musely mít stejné upevňovací body, aby je bylo možné v případě potřeby vyměnit za originální díly Renault. Důvodem byl prodej vozů Avia prostřednictvím prodejní a servisní sítě Renault (ve vybraných zemích) a možnost opravovat je francouzskými komponenty. Přesto se to konstruktérům podařilo a v roce 1968 představili první model Avia A15 a jeho větší sestru Avia A30. Klobouk dolů před úsilím všech, kteří se na přípravě modelu Avia v tehdejších podmínkách podíleli.

Pomalá modernizace

Problémem modelu Avia byla jeho pomalá postupná modernizace. Postupem času sice konstruktéři zvýšili užitečné zatížení A15 o 250 kg (odtud označení A20 od roku 1979), zvětšili vrtání válců o 4 mm (v roce 1977) nebo je v roce 1983 výrazně modernizovali (úprava motoru, rámu, převodovky, řízení, kabiny atd.) a označili je A21/A31, ale tempo inovací nebylo dostatečné a postupně zastarávaly. Na silnicích se pomalu, ale jistě stávaly kouřícími brzdami v čele všech motoráků a po revoluci se jich organizace začaly postupně zbavovat (pokud se jim podařilo sehnat adekvátní modernější náhradu).

Zajímavé je, že v roce 1993 dokonce dostaly přeplňované motory (D407). Poslední modernizace čekala původní Avie v roce 1996, kdy změnily označení na A60/A70/A75/A80. Výroba několikrát upraveného typu vycházejícího z původního Renaultu-Saviem definitivně skončila v roce 1998.

Zdroj: redakce, armedconflicts.com, Avia, Wikipedia