Komunikace se spícími lidmi je obtížná. Přesto však není nemožná
Cestování v čase už není jen fantazie. Některé vědecké teorie naznačují, že by cestování v čase mohlo být možné. Už podle Alberta Einsteina není čas absolutní a může se měnit. Ve své teorii relativity přinesl revoluci v našem chápání času. Jeho práce nám pomohla pochopit, že čas není pevnou, neměnnou entitou, jak jsme si do té doby mohli myslet. Odhalil, že čas je relativní a závislý na rychlosti pohybu a přítomnosti gravitace.
Čas je nejvíce fascinující aspekt našeho vesmíru. V oblasti fyziky se diskutuje o konci času nebo jeho nekonečnosti. Je možné, že má čas svůj začátek a konec? Na zemi tomuto času říkáme vymezený. Ve sci-fi je typickým motivem stroj času. Zařízení, které lidem umožňuje cestovat v čase.
Právě cestování v čase je jedním z nejvíce fascinujících témat ve fyzice. Představme si astronauta, který letí na vzdálenou hvězdu a vrátí se. Za něj může uplynout jen několik měsíců, ale pro lidi na Zemi uplynou roky. V tomto smyslu můžeme říci, že cestování v čase možné je.
Komunikace mezi lidmi ve snech
Sdílené sny jsou situace, kdy dvě nebo více osob sní o stejné scéně a mají mezi sebou vzájemné interakce během spánku. Lidé, kteří mají tyto sdílené sny, často popisují podobné nebo stejné zážitky, což může vytvářet dojem, že spolu skutečně komunikují.
Jiní lidé zase popisují, že mají stejné sny i postavy v nich. V takovém snu většinou dochází namísto mluvení k telepatickému přenosu myšlenek. Komunikace bývá intenzivní, protože jde o témata, která jsou hluboko v podvědomí nebo souvisí s důležitými životními problémy. Lidé ve snech komunikují bez fyzického kontaktu.
Komunikace mezi matkou a mrtvým synem ve snu
Jde o příběh mezi matkou a synem, který tragicky zahynul při autonehodě. Muž se jmenoval David a jeho matka Marie. Matka byla ze ztráty syna osamělá a zoufalá. Po několika měsících smutku usnula a ve snu se před svou matkou objevil David, jako kdyby to bylo ve skutečnosti.
David své mate řekl: „Mami, neboj se, jsem v pořádku, jsem na bezpečném místě.“ Poté popisoval, že se nachází na krásném a klidném místě, kde není bolest ani trápení. A i když Marie věděla, že to byl jen sen, měla pocit, že se skutečně se svým synem spojila.
Skeptici by tento sen vysvětlili jako reakci na silnou ztrátu, protože tyto sny mívají často lidé, kteří procházeli intenzivním smutkem. I když vědecké vysvětlení není potvrzeno, je mnoho podobných příběhů a záleží na každém z nás, k čemu se přikloníme.
Výzkum o snění
Výzkum o takzvaném lucidním sněním prováděla čtyři nezávislá pracoviště ve Francii, Holandsku, Německu a ve Spojených státech. Zapojilo se do něj 36 dobrovolníků, kterým byly kladeny otázky, na které se dalo odpovědět jen ano nebo ne.
Experimentu předcházela tréninková fáze, během které se vědci naučili rozpoznat fáze spánku, ve kterých dobrovolníci sní. Celkem vědci realizovali 57 monitorovaných spánkových seancí. Byla sledována jejich mozková aktivita, pohyby očí nebo mimických svalů. Během spánku vědci kladli jednoduché otázky jako například sčítání. Spící na tyto otázky odpovídali smluvenými signály. Po několika otázkách byli probuzeni a požádáni, aby popsali své sny.
Ze 158 otázek odpověděli dobrovolníci na 18,6 % z nich správně, na 3,2 % špatně a na 17,7 % byly odpovědi nejednoznačné. Vědci výsledky výzkumu hodnotí tak, že komunikace se spícími je obtížná, ale možná. Téměř vše, co se o snech ví, jsou informace podané v bdělém stavu a mohou být zkreslené.
Hlavní výzkumnice Karen Konkoly doufá, že by tato technika mohla být v budoucnu využívána a pomohla by tak k terapeutickému ovlivňování snů a vypořádáním se s traumaty a depresemi.
Zdroj: eurekalert.org, kniha Afterlife Encounters: Ordinary People, Extraordinary Experiences/Dianne Arcangel, amnh.org