Kdysi standard, nyní luxus. Co nám chybí na nových autech?

V honbě za ziskem dávají výrobci stále častěji přednost atraktivním pomůckám před pohodlím při ovládání a upouštějí od méně důležitých prvků vybavení. Mezi nimi je mnoho vymožeností, které lze snadno přehlédnout. Společně jsme vybrali několik z nich.

Nastavení osvětlení kokpitu

V nových autech nám chybí několik věcí, ale jednou z nejméně důležitých, ale pro nás nejdůležitějších je nastavení osvětlení kokpitu pomocí knoflíku nebo tlačítka. Takový detail, kterým je vybaveno každé auto, ale stále častěji se jedná o funkci, která si vysloužila dotykové ovládání skryté hluboko v informačním a zábavním systému.

Ačkoli nás světla obvykle neoslňují, dokonce ani světla auta jedoucího v protisměru, příliš jasná záře přístrojů, displeje a dokonce i tlačítek na palubní desce nás rozzuří. Intenzitu osvětlení kokpitu měníme ráno, pak večer a při jízdě v noci ji ztlumíme na maximum.

• 

Fyzická tlačítka a knoflíky

V honbě za moderností, ve snaze vytvořit čistý dojem a prémiový pocit se stále více výrobců uchyluje k nahrazování všech možných fyzických spínačů dotykovými ekvivalenty. V prospektech to možná vypadá hezky, ale není to vůbec ergonomické. Jde o jednoduchý komfort používání. Proč komplikovat ta nejjednodušší řešení, která již desítky let dokonale slouží svému účelu.

Místo toho, abychom sáhli po knoflíku nebo tlačítku a změnili hlasitost nebo teplotu, aniž bychom spustili oči ze silnice, musíme často provést až třikrát více úkonů, které zaberou mnohem více času, a soustředit veškerou pozornost na obrazovku. A nedej bože, abychom narazili na nějakou nerovnost na cestě a skončili na poli.

• 

Analogové budíky

Jedna z věcí, která nám v nových autech chybí, jsou analogové budíky (tachometr, otáčkoměr), které jsou dnes běžně nahrazovány bezduchými obrazovkami. Mechanické ruce, které při zrychlování stoupaly vzhůru, měly v sobě jakési kouzlo. A i když to byla iluze, auta s takovými měřiči se zdála být nějak tak nějak rychlejší.

Samotné analogové budíky by mohly být uměleckým dílem a zajímavým prvkem pro oživení interiéru, něčím víc než jen plochým sklem s několika pixely. Ano, toto sklo často umožňuje zobrazit více informací a přizpůsobit vzhled požadavkům řidiče. Rozhodně však není přehlednější nebo estetičtější než klasický přístroj.

• 

Klasická ruční brzda

Páka ruční brzdy má tu výhodu, že při smyku vozu nemusíte na středové konzoli hledat správné tlačítko. Ano, klasická páka se v 99 procentech případů nehodí, ale když si nevšimnete, že auto jede smykem, musí být reakce rychlá. A proč jsme se vůbec přiklonili ke konvenčním tlačítkům? Jednoduše kvůli ekonomice.

• 

Náhradní kolo v rezervě

Malé úspory jdou stranou. Toto rčení se dokonale hodí k problematice mizení náhradních kol u mnoha automobilů. Kdysi byla rezerva samozřejmou výbavou každého vozu, ale dnes místo ní dostáváme opravárenskou sadu, která nám teoreticky má umožnit zalepit prasklou pneumatiku a dostat se k pneuservisu. Realita však rychle dokazuje, že takové teorie jsou bezcenné.

Opravná sada je sice levnější (i když těžko v tom vidět něco jiného než úsporu nákladů výrobce), ale lze si snadno představit, že při defektu pneumatiky je prostě neúčinná a v takovém případě zbývá cesta s poškozenou pneumatikou k prodejci pneumatik jiným dopravním prostředkem. I s dojezdovou pneumatikou však můžete dojet do cíle a teprve poté začít hledat pneuservis. Ideálním řešením je plnohodnotné rezervní kolo, které se dnes zdá být luxusem minulých dob (bohužel).