Jako Rachel z Přátel téměř nikdo nežije. Střet s realitou potom bolí

Přidat na Seznam.cz

Seriály se staly běžnou součástí našich životů, každý z nás si vybral svůj styl a žánr. Usedáme k nim s pocitem uvolněného očekávání a relaxujeme. Utíkáme do světů, jež pro nás natočili filmaři a je nám dobře.

Nebo ne?

Ano, je nám s nimi dobře, protože seriály, ale i klasické filmy, velmi dobře umí mířit na naši mysl a naše emoce. Každý den s námi v podstatě manipulují. Je až děsivé, že se média velkou měrou i díky filmovému průmyslu, podílejí na atmosféře ve společnosti a určitě nějakým způsobem, ať kladným, nebo záporným, určují její vývoj.

Proč tomu tak je? Lidé měli příběhy rádi odjakživa. Vyprávěné, čtené, a nyní i vizuálně zpracované. Střih, hudba, efekty, to vše nás udrží v napětí.

Potřebujeme se ztotožňovat s hlavními hrdiny

Jen se přiznejte, kolik hlavních hrdinů se vám fakt líbí? Chtěli byste být jako on, nebo byste někoho takového chtěli mít za partnera. Hlavní hrdinové, ale i vedlejší postavy, by měli být natolik výrazní, že se do nich buď zamilujeme, nebo je budeme nenávidět. A ještě lepší taktikou je, udělat hlavní hrdiny takové, aby odráželi naše vlastní chování.

Emoce nás drží u seriálů

Napětí, zvraty v ději a neustálá touha vědět, jak to konečně dopadne, je nejsilnějším impulsem, pro který usedáme k televizi. A kvůli kterému někteří dokoukají i seriál, který se jim nelíbí, jen proto, aby věděli „jak to teda dopadne“. K tomu stačí i jen to, když filmaři použijí starý známý trik se střídáním napětí a úlevy.

Seriály jsou návykové.
Seriály jsou návykové Zdroj Shutterstock

Přátelé nám dávají naději, ale také frustrují

Zajímavým fenoménem byl seriál Přátelé a Teorie velkého třesku. V obou případech se k nim rádi vrací všichni, kteří chtějí znovu zažívat pocit, že máte přátele, partu, domov, přičemž na potřebu sounáležitosti míří všechny rodinné sitcomy. Na jednu stranu je to velmi ulevující, na druhou to může působit podobně jako sociální sítě a nereálný obraz našich životů.

Jako Rachel z Přátel téměř nikdo nežije. Střet se skutečnou realitou života pětadvacetileté ženy pak může být bolestný.

Moderní směr společnosti

Filmový průmysl reaguje pružně na aktuální společenská témata a smí nám vnucovat jeden úhel pohledu, jež nám pak může připadat jako jediný správný. A to často i na velmi třeskutá společenská nebo politická témata.

Hudba, pocity spřízněnosti, nám blízké vzorce chování, které se mění ke zcela jiným, i to může být pro nás tak návykový proces, že naším míněním může zahýbat už jen proto, že jsme i v realitě vystaveni například celosvětové situaci a jejím důsledkům, tudíž nás to prostě zajímá. Ať chceme, nebo nechceme.

Natáčení seriálů má svá pravidla.
Natáčení seriálů má svá pravidla Zdroj Shutterstock

Podprahové ovlivňování nebo product placement

Některé seriály jsou navrženy dokonce tak, že nás podprahově nebo nevědomě ovlivňují. Svou roli mohou hrát značky, které se objevují, tzv. product placement, značky nápojů, které drží herci v ruce, značky aut, oblečení apod., což jsou mimochodem velmi atraktivní příležitosti pro výrobce všeho druhu.

Také tu je podprahové vnímání, na kterém pracují scenáristé a posléze celý natáčecí tým. Drobná slovíčka, krátké záběry, které se opakují, v nás vyvolávají emoce. Strach, lákají nás, ovlivňují naše chuťové preference, protože třeba vidíme jídlo z lákavých úhlů nebo někoho si ho skutečně vychutnávat. Zesílí náš vlastní hlad nebo žízeň.

Ve hře je dokonce ještě chytřejší podprahová reklama, používání slov nebo obrázků, které jsou v seriálu tak krátce, že si je ani neuvědomujeme. Více se používají v reklamách, ale i seriály jimi  mohou být prošpikované. Podprahový obrázek trvá tři tisíciny sekundy, tedy si ho vůbec neuvědomíme

Fráze jako „jestli máte hlad, jezte popcorn“, „pijte Coca Colu“ implementovali do filmu James Vicary a Frances Thayer již v roce 1957 a ujistili se, že skutečně fungují. Stačilo, aby tato podprahová reklama byla ve snímku méně než sekundu. Lidé si začali do kina kupovat popcorn a Coca Colu – a to trvá stále!

psychologytoday.com

Další výzkumy ukázaly, že potenciál nás ovlivnit tu je, ale není nijak silný. Rozhodně neupadneme do hypnózy, ani nebudeme mít chuť si něco koupit.

Zdroje: psychologytoday.com I, psychologytoday.com II, livinglifefearless.co