Jídelní vozy ve vlacích fungují podobně jako restaurace, ale neměli byste v nich zbytečně zabírat místo k sezení

Vůně čerstvě mleté kávy se line úzkou uličkou restauračního vozu, lžičky cinkají o porcelán a rytmické dunění kolejí dodává celé scéně filmový nádech. Jídelní vozy už víc než sto padesát let dokazují, že cestování vlakem nemusí být jen přesun z bodu A do bodu B, ale také zážitek pro chuťové buňky.

A jak se tenhle pojízdný food-truck na ocelových kolech vlastně zrodil, kde ho potkáte dnes a co všechno je dobré vědět dřív, než si objednáte guláš se šesti nebo řízek?

Počátky na kolech – když steak soupeřil s párou

Myšlenka nenechat cestující hladovět se objevila už v roce 1838, ale první dva skutečné jídelní vozy vyjely roku 1863 na trati Philadelphia – Baltimore. Uvnitř tehdy byla přepážka: v jedné polovině bar, v druhé kuřárna. Jídlo se vařilo na velkých nádražích a do vozu putovalo v parním boxu – žádná haute cuisine, spíš logistický zázrak své doby.

O pár let později přišel americký magnát George Pullman a přidal k luxusním lůžkovým vozům také plnohodnotnou restauraci s vestibulem, bílými ubrusy a vyškoleným personálem. Pullman tím razantně změnil standard dálkových cest a inspiroval další provozovatele po celém světě.

Zlatá éra bílých rukaviček

Na starém kontinentu převzala štafetu roku 1872 belgicko-francouzská Compagnie Internationale des Wagons-Lits. Její modro-zlaté vozy proslavila trasa Orient Expressu z Paříže do Istanbulu, kde se podávaly ústřice, kaviár i čerstvé pečivo ještě dřív, než slovo „fine-dining“ vůbec vzniklo.

Zlatá éra trvala dobrých šedesát let. Během meziválečného období nabízely evropské jídelní vozy vína z Bordeaux, stříbrné příbory a čerstvé květiny na stolech. Renomé vlaku se často rovnalo reputaci jeho restaurace.

Současnost: kde ještě dnes potkáte jídelní vůz

Ačkoli letecké nízkonákladovky a noční autobusy žijí z baget, jídelní vozy z kolejí úplně nezmizely. V Česku je najdete na spojích EuroCity, Railjet či InterCity, kde je zajišťuje služba ČD Restaurant – kompletní menu, pivo a často i sezónní specialita. Vlaky s jídlem poznáte snadno: jízdní řád je označí vidličkou a nožem.

Rakouské Railjety spoléhají na catering DoN’s. Nabídka se mění podle ročního období a v menu nechybí ani vegetariánské a vegan položky. Německé ICE vlaky zase lákají na BordRestaurant a v 1. třídě dokonce na donášku jídla až k sedadlu.

Potřebuji rezervaci, nebo stačí přijít a sednout?

Dobrá zpráva: ve většině evropských jídelních vozů není žádná rezervace možná ani nutná. Kdybyste přesto chtěli mít jistotu stolu, jedinou šancí je být na peróně ve chvíli, kdy vlak přijede, a nastoupit rovnou do správného vozu – jeho pozici ukazuje informační tabule i nákres v aplikacích dopravců.

Kolik času mám na svíčkovou?

Oficiální časový limit neexistuje. Pravidlo zní: dokud jíte či pijete, jste vítáni. Na německých fórech se traduje, že běžná doba obsazení stolu je okolo 45 až 60 minut. Při plném vlaku vás stevard po dojedení slušně požádá, abyste uvolnili místo dalším hladovcům.

Výjimku obvykle tvoří noční spoje. U těch je restaurace otevřená jen na začátku a na konci cesty – večerní svačinu nebo ranní kávu tedy určitě stihnete, o půlnoci ale obsluha zavírá poklad stejně jistě jako hospodský výčep.

Nepsaná etiketa a drobné detaily

• Psi a kočky: Z hygienických důvodů mají domácí mazlíčci do evropských jídelních vozů zákaz vstupu (výjimkou jsou asistenční psi).
• Digitální menu: V ICE portálu si dnes otevřete „Digitale Bordgastronomie“, mrknete na aktuální nabídku a objednáte rovnou z mobilu.
• Minibar na český způsob: Kdo nechce opustit své místo, využije pojízdný ČD Minibar. Ten sice nedodá svíčkovou, ale kávu, sušenku a sendvič zvládne levou zadní.

Budoucnost – bistro, aplikace a burger přímo k sedačce

Trend mluví jasně: méně těžké gastronomie, víc rychlého občerstvení a digitálních objednávek. Dopravci investují do online platforem, aby cestující mohli naklikat burger či veganskou hostinu ještě dřív, než vlak opustí tunel. Výměnou za luxus bílé rukavičky tak dostaneme spíš flexibilitu – a možná i udržitelné obaly místo stříbrného příboru. Přesto zůstává jídelní vůz symbolem tiché romantiky železnice. Jakmile vám před oknem uteče vinice, zatímco srkáte espresso v nadmořské výšce viaduktu, pochopíte, proč se tahle tradice drží zuby nehty.

Zdroje: toprecepty.cz, nps.gov, wikipedia.org, reddit.com