Ikarus 280 slaví 50 let. Slavná „harmonika“ vydržela nemožné, přesto na ni téměř všichni nadávali

Řekli byste, že legendární maďarská „harmonika“ slaví přesně půl století? Je to tak, první kloubový Ikarus 280 se na silnicích objevil v roce 1973 a brzy zaplavil ulice všech velkých měst bývalého východního bloku. A nejen ty. Maďaři jej vyváželi téměř do celého světa. A přestože nebyl špatný, nejméně polovina země se na něj neustále mračila. Přiznejte se, patřili jste mezi ně?

Kdo by ho neznal? Kloubový Ikarus 280, přezdívaný „harmonika“, letos slaví půlstoletí. Jeho první exempláře vyjely na silnice Maďarů už v roce 1973. Tehdy asi málokdo z vedení maďarské továrny tušil, jakým fenoménem se nakonec stane. Je sice pravda, že jeho rozkvětu napomohlo politické rozhodnutí a označení Ikarusu za prioritního výrobce kloubových autobusů v rámci zemí střední a východní Evropy, ale bez ohledu na to je třeba uznat, že měl své objektivní kvality a jeho konstruktéři odvedli při navrhování svého výtvoru dobrou práci.

Maďarský rekorman

Zajímavé je, že maďarský Ikarus neměl dlouhou tradici strojírenské výroby ani vývoje, většinu komponentů odebíral od externích dodavatelů (navíc většinou nevalné kvality) a jeho výrobní program se vyznačoval nedůsledností. Vedení továrny si uvědomilo, že potřebuje změnu a výraznější racionalizaci výrobního programu. Proto již v polovině šedesátých let definoval Ikarus základní parametry nového autobusu s kódovým označením „200“.

Za konečné tvary nového projektu převzal odpovědnost šéfkonstruktér Ikarusu László Finta, jehož cílem bylo (ve spolupráci s hlavním konstruktérem Györgyem Bálintem) vytvořit nejmodernější design autobusu ve všech zemích střední a východní Evropy a „nakreslit“ jej tak, aby se mohl vyrábět ve velkých počtech a za velmi rozumné peníze. O tom, že se zázrak nakonec podařil, svědčí fakt, že řada Ikarus 200 si dodnes drží titul nejprodávanějšího autobusu na světě.

Byl to právě László Finta, kdo navrhl charakteristický krabicovitý tvar novinky, upřednostňující co největší vnitřní prostor a jednoduchost výroby. Výsledkem maďarského vývoje byla opravdu pěkná karoserie, směle konkurující i tehdejší československé novince Karosa ŠL 11 (ŠD 11, ŠM 11).

Zcela nový Ikarus 200 se poprvé objevil v roce 1967 a doslova šokoval svými účelnými a zároveň krásnými tvary. Navíc nesl svůj motor (licenční MAN) mezi nápravami, což bylo v té době rovněž velmi progresivní řešení (stejnou koncepci měla i řada Karosa 11). Vyrábělo se několik verzí řady 200, přičemž základem byla městská verze 260 a luxusním vrcholem dálková verze Ikarus 250.

Spasitel

Kloubový autobus byl v první polovině 70. let velmi progresivním a vlastně nevyhnutelným řešením. Zejména ve městech bez metra rychle rostla potřeba přepravovat velké množství cestující veřejnosti a Ikarus 280 přišel v roce 1973 doslova jako blesk z čistého nebe. Jeho přepravní kapacita nakonec přesvědčila i kompetentní orgány v ČSSR, kde kloubové autobusy obecně neměly v oblibě atmosféru (mj. proto se kloubové verze RTO nebo pozdější ŠM 11 neprosadily do výroby, přestože jejich prototypy úspěšně prošly téměř všemi potřebnými zkouškami).

„Harmonika“ měla celkové rozměry 16 500 x 2 500 x 3 040 mm, dvoje nebo čtvery boční dveře (podle verze) a mohla přepravovat až 149 cestujících najednou (linkové provedení 280.10 přepravovalo 116 osob). Vznětový šestiválec Rába-MAN (licenční provedení) se dodával v několika verzích s výkony od 141 do 160 kW a maximální rychlostí oscilující kolem hranice 60-65 km/h.

Hlučný, ale nezdolný

A jaký byl kloubový Ikarus v praxi? Přepravoval sice mnoho cestujících a jeho robustní a spolehlivá konstrukce odolávala dlouhodobému přetěžování (zeptejte se někdejších vysokoškolských studentů), ale do paměti mnohých se vryl také svým sípavým motorem nebo nepřesnými převodovkami Csepel (později licenční převodovky ZF). Několik kusů dostalo také dvoustupňovou automatickou převodovku Praga. Bez ohledu na převodovku však byly Ikarusy poznamenány příliš vysokou podlahou (940 mm nad zemí), která ztěžovala nastupování na linky MHD.

Přesto vydržel odolný Ikarus 280 v aktivním provozu mnohem déle, než jeho tvůrci původně předpokládali (v Bratislavě jezdil až do roku 2008), a dodnes pro tyto autobusy nemá mnoho tehdejších řidičů využití. A i když jsou dnes již minulostí (výroba verze 280 skončila v roce 2008 s celkovým počtem 61 000 kusů), určitě si zaslouží, abychom si je připomněli.

Zdroj: redakce, Ikarusy, Citybus