I mistr tesař se utne. Tento muscle car se Američanům opravdu nepovedl
Jak se říká: I mistr tesař se někdy utne. Tentokrát se to povedlo Američanům, když se rozhodli uvést na trh silné kupé s velkým benzinovým motorem a nalákat na něj zákazníky toužící po výkonu a dynamické jízdě. V dokonale propočítané rovnici však vedení General Motors zapomnělo na jednu podstatnou proměnnou, která nakonec nad celým projektem zlomila hůl a poslala ho do červených čísel. To se koncernu opravdu nevyplatilo, jak píše web Hot Cars.
Na přelomu tisíciletí se automobilovému průmyslu skutečně dařilo. Vývoj benzinových motorů postupoval, turbodiesel v osobních vozech měl svá nejlepší léta teprve před sebou a ropa se těžila ve stále větším množství. Rozvinuté trhy zažívaly prosperitu a stále lépe vydělávající lidé se dožadovali výkonu.
Zejména na americkém trhu, který podobný boom zažil na přelomu 60. a 70. let a dodnes se o něm mluví jako o zlatém věku muscle cars, tedy cenově dostupných vozů střední třídy vybavených výkonnými motory z vozů vyšší třídy. A Pontiac GTO z roku 1964 byl jedním z hlavních hráčů, kteří dělali General Motors dobré jméno. Po roce 2000 se měla historie opakovat. Měla se opakovat.
Budeme dovážet a budeme vydělávat
První desetiletí nového století bylo zejména v USA (a nejen tam) ve znamení prudkého nárůstu výkonu a nabídky supervýkonných verzí standardních kupé a sedanů. Moderní Ford Mustang a Dodge Charger mluví samy za sebe, zatímco Chrysler se svým modelem 300C rovněž posunul hranice možností. Ale i General Motors potřeboval své výkonné „železo“.
A našla ho v daleké Austrálii. Legenda praví, že prezident GM Bob Lutz se pro tuto alternativu rozhodl poté, co se v Austrálii svezl ve výkonném kupé Holden Commodore (Holden byl součástí rodiny GM). Byl ohromen jeho výkonem a dynamikou a rozhodl se jej dovážet do USA. Zde by mu dal tvář Pontiacu a zákazníci by se k němu jen hrnuli, ovlivněni vzpomínkami na původní Pontiac GTO z roku 1964.
Rok 2004 tak znamenal příchod moderního Pontiacu GTO. Vůz, který rovněž využíval evropskou technologii z Opelu Omega, dostal pod kapotu benzinový motor 5,7 V8 LS1 a šestistupňovou manuální nebo čtyřstupňovou automatickou převodovku. Nabízel opravdu luxusně vybavený interiér, ale jaksi se zapomnělo na základní – atraktivní design.
Byl nevýrazný, nevýrazný, nevýrazný a to byl ten problém. Zvláště v době, kdy byl nový Mustang vedle GTO, bylo vymalováno. A tak už po roce přišel GM s designovými změnami, změnil sadu spoilerů, přidal nasávací otvory na kapotu, změnil výfukový systém, brzdy a několik dalších detailů. Především se pod kapotu nastěhoval osmiválcový motor 6.0 V8 LS2. S touto výbavou se již jednalo o slušnou nabídku.
Jak už to ale v životě někdy chodí, pohádka Boba Lutze se nekonala. Jak se ukázalo, Pontiac GTO měl dva zásadní problémy – cenu a nudný design. Konkurenti na tom zkrátka byli lépe a dovoz a úprava australského Holdenu vyhnaly cenu příliš vysoko. Lutzův plán prodávat 20 000 kusů ročně se rozpadl v prach a po dvou letech GM dovoz raději zastavil. Za necelé tři roky tak konglomerát nakonec prodal pouze 40 000 vozů Pontiac GTO a na celém projektu finančně více prodělal, než získal.
Zdroj: redakce, hotcars.com