I když byla jízda na koni rychlejší než chůze, představovala značnou fyzickou zátěž

Představte si, že si sbalíte věci, osedláte koně a vyrazíte do světa. Žádné fronty na letišti, žádná zpoždění vlaků.

Jen vy, váš čtyřnohý parťák a otevřená krajina. Zní to jako sen, že? Ale dřív to nebyla romantika, spíš nutnost. Cestování na koni bylo sice rychlejší než chůze, ale rozhodně to nebyla žádná procházka růžovým sadem.

Než se vydáte na cestu

Zapomeňte na to, že byste ráno nasedli a večer byli o 150 kilometrů dál. Cestování na koni má svoje tempo – a to je mnohem pomalejší, než si dnešní člověk zvyklý na auta a vlaky dokáže představit. Průměrná rychlost? Zhruba 6 až 8 kilometrů za hodinu v kroku. Klus a cval se používaly spíš výjimečně – krátkodobě, a když bylo nutné. Pro koně i jezdce je to fyzicky náročné a dlouhodobě neudržitelné.

Než tedy vůbec vyrazíte, musíte promyslet, kudy pojedete, kde budete nocovat a kde si kůň odpočine. Ano, vy si možná dáte svačinu někde u rybníka, ale kůň potřebuje pastvu, vodu a přístřešek. A taky péči – každý večer kontrola kopyt, sedlových otlaků, vyhřebelcování. Zní to romanticky? Je to dřina.

Proč někdo radši šel pěšky

Možná vás překvapí, že lidé v minulosti často vedli koně vedle sebe, místo aby na něm jeli. Důvod byl prostý – chtěli ho šetřit. Jezdit celý den v kuse nebylo běžné, zvlášť pokud měl kůň na hřbetě ještě náklad. Chvíli se jelo, chvíli šlo. A to platilo i pro šlechtu – ne každý švihák v paruce strávil cestu v sedle, i když to tak vypadá ve filmech.

Navíc jezdit na koni delší dobu bolí. Opravdu. Pokud nemáte zkušenosti, budete mít po pár hodinách pocit, že už nikdy nesednete – ani na židli, natož zpátky do sedla. Tělo dostává zabrat, a to i při pomalé jízdě.

I dnes se najdou odvážlivci, kteří se vydají na delší cestu v sedle. Překonají třeba celou republiku, nebo se toulají týdny po horách. Takové výpravy ale vyžadují přípravu. Nejen vybavení (sedlo, brašny, podsedlová deka, deka na noc…), ale hlavně znalosti – jak se postarat o koně, co dělat v krizových situacích, kde najít ustájení nebo jak se domluvit s lidmi, kteří vám třeba nabídnou louku za stodolou.

Velkou výhodou je, že s koněm se dostanete do míst, kam se autem nedá. Můžete prožít krajinu úplně jinak, vnímat každý krok, každou vůni lesa. Ale na druhou stranu – i malá nepředvídatelnost, jako třeba hlučné auto, pes bez vodítka nebo bouřka, může znamenat problém.

Je to víc než jízda

Cestování s koněm je víc než přesun z bodu A do bodu B. Je to partnerství. Musíte se o zvíře starat, znát jeho signály, vědět, kdy je unavený nebo vystresovaný. Není to jako natankovat auto a jet dál. Kůň není stroj. A i vy musíte být ve formě. Fyzicky i psychicky. Po pár dnech v sedle zjistíte, že začínáte přemýšlet jinak – pomaleji, v klidu, v rytmu kroků pod sebou. Možná právě proto lidi tohle cestování tolik láká, i když není nejrychlejší ani nejpohodlnější.

Cestování na koni bylo kdysi běžné, dnes je to spíš zážitková záležitost. Ale přesto má své kouzlo – přiblíží vás přírodě, naučí trpělivosti a postará se o zážitky, na které nezapomenete. Jen si nezapomeňte vzít měkký polštářek pod sedlo. Vaše pozadí vám poděkuje.

Zdroj: forums.horseandhound.co.uk, quora.com, Theses