Hádanka pro bystré: Víte, komu patří hlasy, které slýcháte z reproduktorů v metru. Jsou populární, znáte je

Hlášení v české dopravě jsou něco jako zvuková mapa. Stačí pár slabik a víte, kde jste – v tramvaji, v metru nebo na nádraží. Hlasy jsou přesné, klidné a srozumitelné, ať je zrovna špička, nebo ticho pozdního večera. Spolu s gongy, znělkami a jmény stanic tvoří zvukový folklór, na který jsme si všichni zvykli.

Komu ale ty hlasy patří? Je to živý člověk, nebo elektronika? Proč už řidič či výpravčí většinou nehlásí do mikrofonu sám? A kde přesně můžete v Česku slyšet Danuši Klichovou, Alexandra Postlera a další známé hlasy?

Kdo mluví: nahrávky i syntetika

V městské dopravě se dlouho preferují lidské nahrávky. V Praze si cestující v roce 2022 vybrali v anketě nový hlas pro tramvaje a autobusy a během roku 2023 se začal nasazovat do provozu. V metru má každá linka „svého“ mluvčího: A oznamuje Světlana Lavičková, B zní hlas někdejší moderátorky Evy Jurinové a C namluvil rozhlasový moderátor Tomáš Černý.

Na železnici se naopak rychle prosazuje syntéza: správci sítě směřují k jednotnému umělému hlasu, který má postupně zaznít po celé zemi.

Jak se hlášení rodí

Když dopravce sáhne po lidském hlasu, následuje studio a maraton textů: názvy zastávek, provozní upozornění, cizojazyčné verze, kontrola výslovnosti i hlasitosti. V provozu se pak hlášení spouští automaticky podle polohy a jízdního řádu – typicky s pomocí GPS, aby se minimalizovaly omyly a aby řidič měl ruce i pozornost pro řízení.

Syntetický hlas má výhodu pružnosti: změny názvů, mimořádnosti nebo výluky se přečtou hned, bez nového nahrávání. I proto je pro železnici lákavý – sjednotí styl i srozumitelnost napříč stanicemi.

Proč už většinou nehlásí živě člověk

Důvody jsou pragmatické: stálá kvalita dikce, lepší srozumitelnost v hluku a menší zátěž pro posádku. Automatické hlášení navíc umožňuje přidávat cizí jazyky a přesné informace o mimořádnostech, aniž by někdo musel v každé situaci sahat po mikrofonu.

Kde uslyšíte Danuši Klichovou

Danuše Klichová je pro česká nádraží pojem – právě její ženský hlas si veřejnost zvykla přezdívat „Andula“. Slyšet ho bylo (a leckde stále je) na řadě velkých i menších stanic po celé republice; v Praze hlavním nádraží nahradil po roce 2008 dřívější mužský hlas. Klichová dlouhá léta provází i Brno a řadu stanic v okolí. V Ostravě se s jejím hlasem setkáte například na zastávce Stodolní, zatímco na Svinově dříve mluvil mužský hlas – i to svědčí o tom, jak bývala síť hlasů pestrá.

Další známé hlasy, které jste už slyšeli

Také hlas Alexandra Postlera znají cestující nejen z nádraží, ale i z městské dopravy. Pardubická MHD využívá nahrávky, které Postler spolunamluvil – systém je řízen satelitní navigací a hlášení běží automaticky.

Tradici metra drží Světlana Lavičková (A), Eva Jurinová (B) a Tomáš Černý (C). Na povrchu převzal od roku 2022 štafetu pražské MHD herec Jan Vondráček, vybraný v rekordní veřejné anketě.

A pak je tu ještě železniční klasika: herec Václav Knop, jehož hlas se v 90. letech a po roce 2000 rozšířil do desítek stanic po celé zemi.

Proměny: od hlasatelek k jednotné syntéze

Poslední roky přinášejí velkou změnu: směr k jednotnému syntetickému hlasu na všech nádražích. Má zajistit stejnou textaci, menší roztříštěnost i rychlé mimořádné informace. Změna budí emoce – ale cíl je prostý: aby hlášení zněla všude stejně a srozumitelně.

Co z toho plyne pro cestující

Ať už mluví oblíbená „Andula“, nebo nový syntetický kolega, jde hlavně o jistotu a klid. Jména stanic, zpoždění i změny nástupišť zazní včas a stejně – a my se můžeme soustředit na to podstatné: nastoupit, vystoupit a dojet.

Zdroje: ct24.ceskatelevize.cz, zdopravy.cz, radiozurnal.rozhlas.cz, plzen.rozhlas.cz, idnes.cz, chrudimsky.denik.cz, youtube