Historie semaforu: První světelná signalizace existovala už v roce 1868 před parlamentem v Londýně

Semafory dnes považujeme za samozřejmou součást městského provozu. Barevná světla, která určují, kdy máme jet a kdy zastavit, jsou s námi na každém kroku.

Málokdo si však uvědomuje, jak dlouhou trvalo, aby se toto zařízení objevilo na křižovatkách. První pokusy řízení dopravy začínaly ručně, postupně se se přidala světla, výbušné plynové lampy, a nakonec počítače a senzory. Semafory se za posledních 150 let změnily velmi značně, a pravděpodobně také ještě nějaký čas budou.

Od gest policistů k prvnímu světlu

Ještě v 19. století řídili dopravu výhradně policisté. Stáli uprostřed křižovatek a pomocí gest udávali směr vozidlům i koňským povozům. Po příchodu prvních aut však doprava začala houstnout a ruční řízení už nestačilo.

První zařízení podobající se dnešnímu semaforu vzniklo už v roce 1868. Umístěno bylo před britským parlamentem v Londýně. Tento „semafor“ byl sestaven z plynových světel s rameny. Ovládány byly vždy přítomným policistou. Cílem bylo pomoci chodcům bezpečně přecházet. Brzy bylo však toto zařízení nahrazeno, jelikož po několika týdnech explodovalo kvůli úniku plynu.

Elektrická revoluce začíná

Dynamický vývoj signalizačních zařízení přišel až s příchodem elektřiny. První moderní semafor se objevil v Clevelandu (USA), v roce 1914. Semafor v té době měl pouze červenou a zelenou barvu. Při změně barev zazněl také zvukový signál varující řidiče. O pár let později vynalezl detroitský policista William Potts první tříbarevný semafor. Následně se semafory rozšířily do větších měst po USA a poté i do Evropy.

Semafory u nás: od ručního přepínání po automatizaci

U nás, v tehdejším Československu, se signalizační zařízení začaly objevovat až ve 30. letech. Inovace začala v Praze. Nejdříve se na křižovatky začaly instalovat jednoduchá zařízení s ručním ovládáním. Obsluha v kabině na nich přepínala světla podle situace na křižovatce. Až následně přišla automatizace, umožňující přesné časování signálů, a tím pádem i lepší plynulost provozu.

Od 60. let začaly být semafory koordinovány – například v dopravních „zelených vlnách“, kdy řidič projel více křižovatek na zelenou, pokud dodržel stanovenou rychlost. Dnes už jde o běžný standard.

Dnešní semafory umí víc, než si myslíme

Moderní světelné signalizace už dávno nejsou jen o tom, kdy je červená a kdy zelená. V mnoha městech jsou semafory propojené s centrálním dopravním řídícím systémem. S pomocí senzorů, kamer a dat o hustotě provozu umí automaticky upravit délku signálu podle aktuální situace. Například ráno při špičce dostane hlavní tah delší zelenou, zatímco vedlejší ulice musí chvíli počkat.

Ve větších městech už existují také semafory, které upřednostňují autobusy a tramvaje. Jakmile se blíží vůz MHD, semafor přepne na zelenou dříve, aby vozidlo nemuselo zastavovat. Speciální přednost mají i vozidla záchranných složek – sanitky, hasiči nebo policie dostanou tzv. zelenou vlnu, která jim umožní projet křižovatku bez zdržení.

Co přinese budoucnost?

Vývoj semaforů rozhodně nekončí. S nástupem chytrých měst a autonomních vozidel se otevírají nové možnosti. Už dnes se testují systémy, které komunikují přímo s vozidly – řidič dostane na displeji upozornění, že se blíží červená, nebo naopak kdy přesně „chytí zelenou“.

Vize budoucnosti dokonce počítají s tím, že semafory ve své dnešní podobě zcela zmizí. Autonomní auta by si v reálném čase „dohodla“, kdo má přednost, a křižovatky by fungovaly bez světel i bez zastavování. K tomu však vede ještě dlouhá cesta.

Semafory nejsou jen technickým zařízením. Jsou zrcadlem vývoje společnosti, techniky a našich každodenních návyků. Od výbušných plynových lamp před britským parlamentem až po inteligentní systémy propojené s daty z celého města urazily pořádný kus cesty. A i když jejich přítomnost často bereme jako samozřejmost, bez nich by dnešní doprava byla výrazně nebezpečnější a chaotičtější.

Zdroje: Novinky.cz, Autickar.cz