Historie cestovních kufrů: dříve se běžně používaly truhly, kufry na kolečkách se objevily až v 70. letech minulého století

Poctivý kufr umí vyprávět příběhy. Voní dálkami, nese šrámy po nádražních vozících a na vnitřních víkách má ještě otisky starých lodních plomb. Bez velkých gest připomíná, že cestování je staré – a lidská touha sbalit si celý život do pár desítek litrů prostoru ještě starší.

Jak se z robustní truhly stal lehký skořepinový kufr na čtyřech kolečkách, co si sám hlídá váhu a nabíjí mobil? Vezměme to hezky popořádku a podívejme se, kudy se historie cestovních kufrů kutálela až do dnešních dnů.

Od truhel k prvním kufrům

První cestovní tašky připomínaly spíš kus nábytku než zavazadlo. Dřevěné jádro z borovice kryly pláty kůže, plátna či embosovaného plechu a nechyběly masivní kovové rohy. Říkalo se jim Jenny Lind, Saratoga nebo steamer – podle módy či místa použití.

Když v polovině 19. století otevřel Louis Vuitton pařížské dílny, přišel s plochým víkem, takže se kufry daly skládat na sebe. Stylové rýhované plátno s monogramem se stalo statusem, který dnes obdivujeme v muzeích i dobových filmech.

Lodní éra: když kufr připomínal šatní skříň

Éra zaoceánských parníků přála monstrózním zavazadlům. Uvnitř byly výsuvné věšáky i zrcadlo, aby se cestující mohli převléknout mezi New Yorkem a Southamptonem takřka v plné parádě. Pro nízké kabiny vznikly i kompaktní verze, dnešní předchůdci palubních zavazadel. Zkrátka, kdo vyplouval bez pořádné truhly, ten jako by nikam nejel.

Na nádraží a silnici: zrod lehké varianty

Když se zrodily parní lokomotivy a zanedlouho automobil, stal se každý kilogram navíc nepřítelem. Výrobci přešli na lehoučké dřevovláknité desky, potah z kordu a později z prvních plastů. Kufr dostal plochý tvar a jednu centrální rukojeť, aby se dal jednoduše sebrat z vozíku.

Kolečková revoluce a tah na branku

Až začátkem sedmdesátek si Bernard Sadow všiml, že letištní pracovníci vozí těžké náklady na plošinách s kolečky. Přidělal čtyři kolečka k vlastnímu kufru a patentoval prvního kolečkového kufru. Cestující mohli poprvé kufr táhnout místo nošení.

Skutečný boom spustil pilot Robert Plath: roku 1987 přidal dvě větší kolečka, zasouvací madlo a zrodil se kufr, jak jej známe dnes. Od té chvíle se kufr stal poslušným společníkem i v úzkých letadlových uličkách.

Chytré a šetrné: kufry současnosti

Dnešní cestovatelé chtějí kufr, který přežije tvrdý dopad na pás, ale nezatíží planetu. Z recyklovaných lahví vznikají skořepiny Paravelu, Solgaard zase loví plast z oceánů a proměňuje ho v pevné kufry s doživotní garancí.

Do hry vstoupila i elektronika. Vestavěné USB porty nebo GPS modul nejsou rarita, jenže letecké předpisy nutí výrobce k vyjímatelné baterii. Například turecké aerolinky letos zakázaly modely s neodnímatelným akumulátorem a stejným směrem jdou i evropské společnosti. Zkrátka, trend roku 2025 zní: baterii můžeš mít, ale vycvakni ji.

Kam se pojede dál?

Analýzy trhu slibují, že do roku 2030 poroste poptávka po eko-chytrých kufrech dvouciferným tempem. Očekávejte lehké kompozity, váhové senzory a aplikace, které vám připomenou, ať doma nenecháte nabíječku. Jinými slovy, kufr se stává dalším kusem osobní elektroniky.

Zdroje: wikipedia.org, architecturaldigest.com, journalofantiques.com, thesun.co.uk