FODRŠAMARUPUSOPR: Raketa, která učinila československé Škodovky bezpečnějšími

Vůbec první crash test v bývalém Československu se uskutečnil před 50 lety na ruzyňském letišti pod záštitou pražského Ústavu pro výzkum motorových vozidel (ÚVMV). Kvůli plánovanému vývozu a chystaným regulacím narazila Škoda 100 státního podniku AZNP na pevnou zeď, jak píše server Škoda Storyboard.

Její bezpečnost byla testována nárazem při rychlosti 30 mil za hodinu, tj. 48,4 km/h, které bylo dosaženo díky původní parní raketě. Byl to ten, na kterém byl podivný nápis FODRŠAMARUPUSOPR, ale má jednoduché vysvětlení.

Bývalý státní podnik AZNP, respektive samotné socialistické Československo, potřebovalo tvrdou západní měnu, kterou získávalo mimo jiné vývozem automobilů Škoda. Pro vývoz našich vozů do Francie na počátku 70. let byla nutná homologace, která v zemích tehdejšího východního bloku ještě nebyla nutná. Součástí tohoto testu byl i nárazový test podle nového předpisu EHK č. 12. Tím bylo stanoveno maximální možné zasahování volantu/sloupku řízení do interiéru.

Testy prováděl ÚVMV, útvar, který pomáhal výrobcům automobilů v ČSSR s vývojem a který se v roce 1972 stal také pověřenou zkušebnou tehdejšího federálního ministerstva dopravy.

První zdokumentovaný crash test se uskutečnil v červnu 1972, tedy před 50 lety, na pražském ruzyňském letišti, přesněji na jedné z jeho asfaltových drah. Masivní betonová bariéra měla vůz „zastavit“, ale zároveň technici potřebovali nějakým způsobem dostat testovací stroj na předepsanou rychlost.

Pracovníci ÚVMV proto navrhli a sestrojili pohonné zařízení, kterým se stala parní raketa na kolech, využívající třetí Newtonův pohybový zákon. Nádrž rakety byla nejprve naplněna vodou z přistavené cisterny a pomocí dieselového elektrocentrály a elektrických odporových cívek byla vyrobena přesycená pára o požadované teplotě a především tlaku.

Tryska se otevřela mechanicky a pára dokázala pohánět vůz požadovanou rychlostí a díky kolejnici i správným směrem. Samotná kolejnice končila asi pět metrů před závorou a právě v tomto místě se parní raketa zastavila v tzv. klínovité brzdě, aby nedošlo k jejímu zničení. Vozidlo samozřejmě pokračovalo vpřed.

První parní urychlovač nesl označení HBR-01, které vzniklo jako zkratka „Horkovodní raketa Bezpečnostní skupiny Ústředního odboru bezpečnosti motorových vozidel“. V chladném počasí však toto zařízení kvůli tepelným ztrátám nefungovalo tak, jak vývojáři potřebovali, a tak k raketě přidali izolační plášť, čímž vznikl HBR-02.

Kromě oficiálního názvu nesla dvojka nápis FODRŠAMARUPUSOPR, čímž si zaměstnanci na tomto zařízení vytvořili osobní značku a historicky nesmrtelnou památku – šlo o slovo složené z počátečních písmen jejich příjmení: FOgl, DRmota, ŠAtochin, MAjetič, RUblič, PUčálka, SOuček a PRažák. Je trochu smutné, že dnes existuje pouze replika této rakety, protože ta původní byla při stěhování pracoviště ukradena.

Vůbec prvním vozem, který prošel crash testem a homologační zkouškou, byla v květnu 1972 žlutá Škoda 100. Před ostrým startem byly provedeny výpočty požadovaných parametrů, které byly následně ověřeny v praxi při zkušebních jízdách tak, aby vůz mířil k překážce požadovanou rychlostí 48,3 km/h, což byl přepočet z 30 mph. Inženýři pak mohli empiricky určit rychlost na základě hmotnosti vozu, množství vody a tlaku páry. Během těchto pokusů seděl řidič stále ve voze, který na konci dráhy vůz zabrzdil.

A jak dopadla stovka? Testu byli přítomni také francouzští inspektoři z místní obdoby ÚVMV, tzv. UTAC. Den předtím pražský institut udělal jeden zkušební test s ojetým vozem, aby po následujících celonočních přípravách mohla proběhnout ostrá „jízda“.

Průběh byl zachycen vysokorychlostní kamerou, samozřejmě na klasický 35mm film, a právě tento film po vyvolání a zpracování prokázal, že pohyb tyče řízení byl v normě a Škoda 100 uspěla.

Zdroj: skoda-storyboard.com