Dopady tarifů na prodeje aut se mohou týkat zdražení i ztráty pracovních míst

Bůh, náboženství, láska a cla – Donald Trump určil pořadí svých nejoblíbenějších slov po letošní inauguraci 20. ledna. Nedlouho poté se chopil pera a podepsal prezidentské výnosy, které poslaly finanční trhy hluboko do červených čísel. Trump tak svými činy po nástupu do úřadu potvrzuje, že mu mezinárodní obchod nevoní a chtěl by, aby firmy nedovážely do USA, ale produkovaly přímo na americkém trhu. 

Obsese mezinárodním obchodem trvá už dlouhá léta

Trumpova preference pro americké výrobky není nic nového. Už v osmdesátých letech brojil proti Japonsku, jehož ekonomika kvetla díky mezinárodnímu obchodu. Na jedno takové video se můžete podívat níže:

Na rozdíl od jiných témat je Trump v otázce omezení mezinárodního obchodu pozoruhodně konzistentní. Vadí mu zejména, že Spojené státy přišly o status velmoci ve zpracovatelském průmyslu. Ještě na konci čtyřicátých let USA vyprodukovaly více než polovinu tohoto sektoru. Šlo však o nepřirozený stav kvůli druhé světové válce, která zničila fabriky v Evropě a Japonsku.

V průběhu doby tento podíl přirozeně klesal, v současnosti USA mají podíl už jen přes deset procent světového zpracovatelského výstupu. Loni byl jejich import zboží o 1,2 bilionu dolarů vyšší než export. Trumpova logika proto velí opevnit americkou ekonomiku a pomocí vysokých cel „vyrovnat“ obchodní bilanci se světem. Firmy mají podle Trumpa investovat a tvořit pracovní místa přímo ve Spojených státech, kde bude jen lehká regulace jejich byznysu.

Od inaugurace svět se zatajeným dechem sleduje chaotické zavádění, následný odklad a snižování tarifů. I tak se ale takzvaná efektivní celní sazba USA zvýšila z 2,5 na 20 procent, nejvyšší od krize ve třicátých letech. Zejména konflikt s Čínou eskaloval rychle navzdory těsnému propojení obou ekonomik. Celní sazba pro čínské produkty vyskočila na dechberoucích 145 procent, na což soudruzi v Pekingu zareagovali sazbou 125 procent a uvalili omezení na vývoj vzácných zemin. (Květnová dohoda mezi oběma zeměmi přinesla 90denní odklad.)

Začátek dubna vyděsil investory

Vše byla jen předehra ke Dni osvobození (Liberation Day) druhého dubna. Trump se na tiskové konferenci vytasil s tabulkou „recipročních“ celních sazeb pro celý svět. Žádná země neunikla minimální sazbě deset procent, mnohé dostaly sazby ještě vyšší. Například zboží z Evropské unie bude nově čelit 20procentní sazbě.

Pro byznys bylo nejhorší, že měl minimální čas se přizpůsobit, nové sazby měly platit už od pátého dubna. Trumpovy celní změny v podstatě pro firmy znamenají, že musejí rychle změnit odběratelské vztahy, které se tvořily desítky let, pokud se chtějí vyhnout vysokým clům.

Finanční trhy reagovaly na tuto celní mánii prudkým propadem. Ve čtvrtek třetího dubna, den po vyhlášení nových cel, se index S&P 500 snížil o 4,8 procenta, Dow Jones odepsal čtyři procenta a Nasdaq dokonce šest. Indexy však začaly klesat už během prvního čtvrtletí. Trhy se zjevně obávaly, že Trumpovy politiky způsobí recesi, tedy snížení hrubého domácího produktu (HDP) dvě čtvrtletí po sobě.

Pokles HDP se skutečně dostavil, americká ekonomika v prvním čtvrtletí roku 2025 poklesla meziročně o 0,3 %. Statistici konstatovali, že za horší ekonomický výkon můžou vyšší dovozy. Američtí spotřebitelé a firmy zkrátka zareagovali na možnou vyšší inflaci v brzké budoucnosti a snažili se předzásobit.

Cla by na sektor automotive dopadla tvrdě

Firmy se ale zvýšení cen kvůli dražším vstupům nakonec nevyhnou. Například automobilky pálí zejména zvýšená cla na Kanadu a Mexiko, na které Trump už na čtvrtého března uvalil 25procentní clo. (I když mnohé položky jsou z něj osvobozeny.) Dvanáctého března následovalo globální clo ve stejné výši na dovoz oceli a hliníku, nezbytné pro výrobu automobilů. Třetího dubna se cel „dočkala“ také vozidla z celého světa.

Oba zmíněné kovy přitom patří k důležitým součástem výroby aut. Dovoz oceli pokrývá zhruba 15 procent americké spotřeby, u hliníku je to ale 80. Přitom už první Trumpovo prezidentství, kdy v roce 2018 uvalil vyšší cla ocel a hliník, nevedlo k nárůstu výroby v USA. Firmy potřebují určitou stabilitu v plánování, Trumpova chaotičnost naopak zvyšuje nejistotu. Pro firmy (ale ne pro ekonomiku) je tak lepší vyčkávat, co bude.

Pokud by Trump skutečně uplatnil cla na Kanadu a Mexiko, jak se předpokládá, v USA prodávaná auta by se mohla podle analytiků z Wolfe Research prodražit až o tři tisíce dolarů. Spojené státy loni dovezly z Kanady a Mexika 3,6 milionu lehkých vozidel, což představuje 70 % z 5,3 milionu vozidel vyrobených v těchto zemích. Jakékoli omezení obchodu s auty by tak na obě země dopadlo tvrdě.

Přitom už z prvního Trumpova období máme příklady nečekaných negativních dopadů cel. Ta na hliník vedla k omezení výroby pocínovaného plechu do plechovek ve Spojených státech. Devět z dvanácti výrobních linek v USA muselo ukončit provoz.

Aktérům globální ekonomiky tak nezbývá než čekat, jak to celé dopadne. Sám Trump bohužel moc indicií nedává, jeho celní politika se neustále vyvíjí. Nyní se nacházíme v situaci, kdy jsou celní sazby z Liberation Day odsunuty o 90 dní. To sice poskytuje mnoho času pro další nevítaná překvapení od pána Bílého domu. Na uzavření skutečně důležitých obchodních dohod je to ale zoufale málo času.

Zdroje: bloomberg.com, economist.com, economist.com, politico.com, cnn.com, Youtube