Děsivé tajemství krásného českého města. Události, které se tam odehrály, vás šokují

Krásné historické město v okrese Karlovy Vary, nedaleko hranic s Německem, 7 km od hraničního přechodu Boží Dar láká k výletům. Je také lázeňským městem, kam se chodí léčit lidé trpící potížemi pohybového aparátu. Toto malé město skrývá svoji temnou minulost, kterou nejvíce odhaluje zima.

Město stříbra a radonových lázní skrývalo mrazivé peklo. Jednalo se o trestanecký tábor, za jehož zdmi byla jen vyčerpávající dřina, šikana a brutální psychický i fyzický teror. Nejhorší utrpení zažívali vězni v období zimy.

Ledové peklo

Trestanecký tábor vznikl na místě uranových dolů. Úkolem vězňů bylo těžit uran, stříbro, zinek a kobalt. Vysilující dřina však byla pouze jednou z mnoha částí utrpení, které vězni museli snášet ve dne i v noci. Politické vězně čekalo bití a další fyzické i psychické týrání nejen od sadistických dozorců, ale také od členů samosprávy tábora. Těmi byli protřelí kriminálníci, kterým byli zcela vydáni na milost a nemilost. Nejhorší týrání zažívali v zimě.

Utéci z tohoto pekla bylo téměř nemožné. Mnohé vězně vysvobodila z nekonečného týrání smrt. Útrapy tohoto pekla přežil málokdo. „Snad ještě horší než těžká dřina v dole a přírodní podmínky byli pro vězně zdejší dozorci, kteří neměli slitování,“ uvádí web lidovky.cz.

Život v pekle

Dřina, hlad, šikana, fyzické i psychické týrání, tak by se dal stručně nazvat život politických vězňů, vězňů, kteří trpěli nejvíce. Politický vězeň neměl na nic nárok, ani na odpočinek. Byl šikanován a trýzněn různými způsoby kdykoli během dne nebo noci.

Kdo si myslí, že si političtí vězni mohli po vyčerpávající denní či noční směně odpočinout, je na velkém omylu. Často je čekaly brigády, jedna z oblíbených forem táborového ponižování. Vyčerpaného trestance čekalo například nekonečné zametání táborového prostranství, v zimě odklízení sněhu. Často se jednalo o zbytečné práce, například přeházet lopatou kamení z jednoho místa na druhé a potom vše vrátit na původní místo.

Na „brigádu“ se dostal vězeň, kterému se nepodařilo splnit velmi přísné normy nebo si na něho dozorci a členové táborové samosprávy vymysleli nějaký přestupek. Stačilo nepozdravit dostatečně uctivě svého nadřízeného. Na neplniče norem čekal také hlad, v podobě snížených porcí jídla. Nikoho nezajímalo, zda vězeň s malým výkonem není zesláblý, hladový, nemocný či fyzicky handicapovaný.

Týrání mrazem

Zima ještě zvyšovala nesnesitelné útrapy politických vězňů. Ti byli ubytováni v dřevěných barácích, které jim neposkytovaly téměř žádnou ochranu před mrazem. Ještě více mrzli vězni v korekci, která byla vězením ve vězení. Jednalo se o malou, temnou, ledovou, betonovou kobku.

„Oblíbeným způsobem týrání bylo stání na mrazu. Nekonečné hodiny stání na sněhu, ve vánici byly oblíbenou zábavou sadistických dozorců. Někteří vězni byli nuceni stát v provlhlém, lehkém oblečení v zhruba patnáctistupňovém mrazu, dokud nepadli vysílením. Nezřídka se stávalo, že museli stát na sněhu bosí. Někdy je sadističtí dozorci pro pobavení polévali vodou,“ uvádí web idnes.cz.

Jeden z přeživších politických vězňů, Štěpán Vašíček na toto trýznění vzpomíná: „Musel jsem se převléct do vězeňských šatů a postavil mě do sněhu. V tom sněhu jsem stál po pás zabořený ještě s dalšíma asi pěti kamarády Slováky 56 hodin. Tehdy mráz dosahoval až minus 30 stupňů.“ Ve sněhu musel zůstat dlouhé tři dny.

Další způsob, jak využít mráz k mučení trestanců, bylo přivázat je na střechy trestaneckých baráků, kde vítr foukal nejsilněji.

Jáchymovské peklo

Tehdejší muka, která museli snášet političtí vězni v jáchymovském trestaneckém táboře, připomíná naučná stezka s názvem Jáchymovské peklo. Stezka je 8,5 km dlouhá a prochází všemi částmi tehdejšího trestaneckého tábora. Jejích dvanáct informačních zastavení je smutnou připomínkou temné nedávné minulosti malého lázeňského města Jáchymova.

Zdroj: www.kudyznudy.cz, www.lidovky.cz, www.idnes.cz, www.politictivezni.cz