Co dělat po vjetí na polňačku? Někdy může být nejlepším řešením to otočit zpátky na klasickou silnici

Představte si to: jedete si podle navigace, kocháte se krajinou a najednou asfalt končí. Ať už za to může zmatená technika, nebo jste prostě jen špatně odbočili, stojíte s vaším obyčejným autem na polní cestě a mnohdy si najednou nejste jistí, co teď.

Zastavit, dýchat a myslet

První a nejdůležitější pravidlo zní: nepanikařit. Stres vede k unáhleným rozhodnutím, jako je snaha rychle se otočit tam, kde na to není místo. Místo toho v klidu zastavte, zhluboka se nadechněte a zhodnoťte situaci. Upřímně, nejlepší řešení je často to nejjednodušší: najít způsob, jak se co nejdříve vrátit na pevnou silnici.

Pokračovat, nebo se vrátit? Polní cesty jsou zrádné. To, co vypadá jako sjízdný úsek, se může za pár metrů změnit v hluboké bláto nebo cestu plnou kamenů. Vaše auto na to není stavěné – má nízký podvozek a silniční pneumatiky. Pokud si nejste stoprocentně jistí, co vás čeká dál, neriskujte. Návrat je téměř vždy bezpečnější volbou.

Umění se otočit (nebo raději ne)? Než se ale pustíte do otáčení, dobře se rozhlédněte. Je cesta dost široká? Vypadají krajnice pevně, nebo hrozí, že se pod tíhou auta propadnou? Otáčení na úzké cestě nebo v prudkém svahu je extrémně riskantní. Pokud si nejste jistí, na otáčení zapomeňte. Nejbezpečnější cestou zpět je opatrné couvání. Jistě, může to být otrava, ale je to lepší než volat odtahovku z příkopu.

Při couvání buďte extrémně opatrní. Jeďte krokem, nedělejte žádné trhavé pohyby a využívejte zrcátka i pohled přes rameno. Pokud máte spolujezdce, nestyďte se ho poprosit o pomoc. Ať vás navádí z bezpečného místa, kde na něj dobře vidíte.

Čtěte terén a chraňte své auto

Klíčem k bezpečnému projetí je schopnost „číst“ terén, protože každý povrch má svá rizika. Například bláto a mokrá hlína jsou extrémně kluzké, podobně jako sníh, a hrozí na nich ztráta kontroly i zapadnutí. Podobně zrádný může být i písek nebo sypký štěrk, které snižují přilnavost a mohou vás snadno poslat do smyku.

Největší pozor si ale dejte na kameny a hluboké vyjeté koleje, protože to jsou největší nepřátelé vašeho podvozku. Velkým kamenům se snažte vyhnout a hlubší koleje zkuste jet „obkročmo“, aby auto nesedělo „na břiše“. Stačí si uvědomit, že běžné auto má světlou výšku jen kolem patnácti centimetrů, takže i menší překážka může napáchat velké škody na výfuku nebo olejové vaně.

Nejdůležitější je jet pomalu. Rychlost vám dává čas reagovat a minimalizuje tvrdé rány do podvozku. Pokud si nejste jistí, co je ve vysoké trávě nebo za horizontem, zastavte a projděte si úsek pěšky. Není to ostuda, je to prozíravost.

Co dělat, když přece jen zapadnete?

I při vší opatrnosti se to může stát. Zapadli jste. Co teď? Hlavně přestaňte přidávat plyn! Protáčející se kola vás jen zahrabou hlouběji. Zkuste auto jemně „rozhoupat“ střídáním jedničky a zpátečky. Cílem je vytvořit malou setrvačnost, která vás může uvolnit. Pokud se kola stále protáčejí, musíte jim zlepšit trakci. Podložte je tím, co máte po ruce – koberečky z auta, větve, klestí nebo kameny. Pokud máte spolujezdce, ať zkusí auto potlačit.

Je důležité znát své limity. Pokud všechny pokusy selhávají a situace se jen zhoršuje, je čas odložit hrdost a zavolat o pomoc. Asistenční služba z vaší pojistky nebo profesionální odtahovka si s tím poradí. Někdy může pomoci i místní zemědělec s traktorem, ale buďte opatrní a předem se domluvte na podmínkách.

Polní cesta tedy není konec světa. S chladnou hlavou, respektem k terénu a vědomím limitů svého vozu zvládnete většinu situací bez úhony. A pamatujte, když se konečně vrátíte na asfalt, jste povinni dát přednost všem a neznečistit silnici od nánosů bláta.

Zdroje: portalridice, autozive, garaz,