Častá příčina poruch u nových motorů. Kdysi synonymum trvanlivosti, dnes obtížný prvek

Po desetiletí znamenal řetězem poháněný rozvod synonymum pro bezúdržbovost. Bylo zřejmé, že řetěz je odolnější, než řemen a nezpůsobí žádné problémy. U moderních motorů je to však přesně naopak – problémy jsou velice časté, píše server Auto Bild.

Rozvodový řetěz je synonymem trvanlivosti a zárukou, že se nikdy nezlomí a nezničí motor v důsledku kolize mezi písty a ventily. To však lze napsat pouze v minulém čase. V minulosti byly pohony časování velmi jednoduché – některé se skládaly pouze z jednoho nebo dvou ozubených kol spojených řetězem. Dnes je to úplně jinak.

V čem je problém?

Porovnáme-li motory z minulosti (80. a 90. léta 20. století nebo starší) s dnešními motory, zjistíme čtyři důležité rozdíly a vlastnosti rozvodového řetězu, které charakterizují moderní konstrukce.

Všechny součásti (kola) jsou poháněné řetězem.
Větší délka řetězu (nebo počet řetězů) a menší šířka řetězu.
Více styčných prvků (napínáky a napínací tyče).
Větší tendence řetězu k roztažení.

To vše díky vývoji moderních pohonných jednotek. V minulosti neměly takové prvky, jako jsou seřizovače vačkového hřídele, dvojité vačkové hřídele nebo vyvažovací hřídele.

Celá konstrukce je proto mnohem složitější, což prodlužuje řetězce nebo zvyšuje jejich počet (dokonce až na čtyři). To má vliv na poruchovost a životnost. Jako by to nestačilo, musí být celá konstrukce lehká a klást co nejmenší odpor, aby motor vypouštěl co nejméně výfukových plynů a splňoval tak omezující normy.

V mnoha případech se u moderních motorů vyskytují problémy, které souvisejí především s pohonem rozvodů, protože řetěz je součástí, která spojuje mnoho komponentů, které spolu úzce spolupracují.

Problémy způsobené poruchou rozvodového řetězu

Největším problémem v této oblasti je, že obvykle nedochází k poruše, ale k pomalému opotřebení jeho součástí. To znamená, že jednotlivé závady nevznikají náhle, ale pomalu se hromadí, což lze snadno přehlédnout. Není nic lepšího než rozvodový řemen, který buď funguje správně, nebo se přetrhne či přeskočí, což lze okamžitě rozpoznat.

Nejčastější závadou je natažení nebo uvolnění řetězu, které je však způsobeno opotřebením napínáku nebo tzv. prokluzů, tj. napínacích lišt. Volný řetěz zvyšuje opotřebení napínáku i kluzáků, což může vést k zadření. Je známo, že opotřebovaný řetěz a kluzáky se dostávají do mazacího systému ve formě pilin/odštěpků a pomalu ničí motor.

Volný řetěz také znamená riziko opotřebení zubů na řetězových kolech vačkového hřídele. Pokud se jedná o vyměnitelná řetězová kola, lze je ještě opravit, ale jsou známy případy opotřebení řetězového kola trvale spojeného s klikovým hřídelem. V takových případech je nutné vyměnit celou hřídel.

Třetím a velmi častým problémem je změna časových fází natažením řetězu. V důsledku nesprávné synchronizace vačkového hřídele nebo vačkových hřídelí s klikovým hřídelem neprobíhá spalování zcela normálně, což může způsobit četné, i když často obtížně zjistitelné problémy, které vedou mimo jiné k usazování karbonu, a dokonce k vyhoření pístu.

Dokonalým příkladem je motor, jehož téměř všechny problémy začínají uvolněným rozvodovým řetězem. Jedná se o francouzsko-německé provedení známé jako 1.6 THP nebo 1.6 VTi. Poruchy spojené s rozvodovým řetězem se obvykle vyskytují ve třech obdobích životnosti motoru. Pokud je konstrukce vadná, je to obvykle při 30-50 000 km. Pokud je konstrukce vadná, ale mechanismy jsou odolné, při 100-150 000 km, a pokud je celková konstrukce odolná, ale nakonec se „rozpadne“, není to neobvyklé po 300-400 000 km.

Jak rozpoznat problémy?

Nejjednodušší a nejběžnější metodou diagnostiky je poslech ventilového rozvodu. Pokud ventilový rozvod nevydává žádný hluk, je považován za správně fungující. Hluk se nejčastěji ozývá při startování studeného motoru na volnoběh nebo při otáčkách motoru.

Pokud je uvolněný řetěz včas zachycen, měly by být zpravidla vyměněny pouze opotřebované části. Volný řetěz často neznamená, že je natažený – může jít například o vadný nebo opotřebovaný napínák. Opotřebované kluzáky nejčastěji svědčí o dlouhodobějších nesrovnalostech, proto by v takové situaci měly být zkontrolovány nebo vyměněny všechny díly.

Bohužel ne vždy je hluk způsoben nataženým řetězem. Může se stát, že fáze rozvodu již nejsou seřízené a pod krytem pohonu rozvodu je ticho. Nespoléhejte se proto jen na poslech řetězce. Mělo by se spíše považovat za známku opotřebení.

Rozvodový řetěz by se měl kontrolovat také vizuálně, což někteří výrobci usnadnili použitím tzv. kontrolního okénka. V zásadě by však měl být kryt sejmut a řetěz by měl být zkontrolován, zda není příliš volný a zda jsou všechny viditelné spojovací části v dobrém stavu. Vizuální kontrola se dokončí připojením motoru k počítači a kontrolou nesouososti vačkového hřídele pomocí skutečných hodnot.

Proč je olej důležitý?

Zanedbání včasné výměny oleje a používání nesprávného maziva může často vést k problémům v rozvodu ventilů. V mnoha konstrukcích je za správné napnutí řetězu zodpovědný olej prostřednictvím napínáku řízeného tlakem oleje. Opožděná výměna oleje často vede k nesprávné funkci napínáku a následně k jeho poruchám.

U mnoha motorů, a vlastně téměř u všech motorů s tzv. vadným ventilovým rozvodem, zkrácení intervalu výměny oleje téměř zcela vyřeší problém uvolněného nebo nataženého řetězu. Velmi důležitá je také správná viskozita, a to bez ohledu na stáří motoru nebo počet najetých kilometrů.

Co je lepší – řetěz nebo rozvodový řemen?

Zde je obtížné dát jednoznačnou odpověď, protože existují více i méně sofistikované konstrukce pohonu rozvodového řetězu. Například u japonských motorů, např. Toyota, Honda nebo Mazda, se obvykle nevyskytují žádné problémy až do ujetí přibližně 300 000 km. U naprosté většiny moderních motorů, např. po roce 2010, však řetězový pohon generuje závady s počtem najetých kilometrů.

Vzhledem k tomu nabízí rozvodový řemen větší klid, i když – na rozdíl od řetězu – je třeba jej čas od času vyměnit. Nejčastěji každých 100-150 000 km nebo přibližně každých pět let, bez ohledu na počet najetých kilometrů. Výměna rozvodového řemene je obvykle levnější, a to nejen proto, že existuje méně levnějších dílů, ale také proto, že rozsah prací je mnohem menší. Bohužel zde existuje prostor pro mechanické chyby, např. špatné seřízení rozvodů, příliš volné napnutí řemene, velké utažení řemenic atd. Existuje tedy také větší riziko závady.

Porovnáme-li ceny, obvykle stojí kompletní rozvodovka s řemenem v nejdražší edici přibližně stejně jako kompletní průměrná rozvodovka s řetězem. Pokud porovnáme nejjednodušší a nejlevnější řešení, řetěz obvykle stojí dvakrát tolik. Žádný řemenový pohon však není tak drahý jako nejdražší řetězová řešení. Další věcí je, že často vydrží 20 let a za tu dobu je nutné rozvodový řemen u průměrného motoru vyměnit čtyřikrát.

Odpověď na výše uvedenou otázku, „který je lepší?“, je tedy následující: pokud není rozvodový řetěz vadný, pak je samozřejmě lepší. Totéž lze říci o relativně jednoduchých a levných konstrukcích. Stačí ji kontrolovat každé dvě nebo tři výměny oleje, případně i méně často. Jsem však zastáncem řemenového pohonu, protože v dnešní době moderních motorů poskytuje tato konstrukce klid na dlouhá léta. Alespoň na těchto pět let.

Zdroj: autobild.de