BR-319: Silnice, na níž je jízda veřejnou i nákladní dopravou často hazardem

BR-319 je silnice, která má na mapě vypadat jako spojnice mezi městy Manaus a Porto Velho. Ve skutečnosti ale připomíná spíš extrémní test odolnosti nejen pro vozidla, ale i pro jejich řidiče. Jde o jednu z nejznámějších cest v Brazílii, a to ne kvůli své kvalitě, ale kvůli své schopnosti proměnit běžnou jízdu v několikadenní dobrodružství. Jedno zapadnutí kamionu tu často znamená blokádu celé oblasti. A to klidně na týden.

Když asfalt zmizí a zůstane jen bahno

Tato 870 kilometrů dlouhá silnice vznikla v 70. letech 20. století s cílem propojit izolované amazonské oblasti s civilizací. Jenže civilizace se tu udržela jen chvíli. Většina trasy není ani dnes zpevněná. V období dešťů se BR-319 mění v jednu dlouhou bahnitou klouzačku. A zatímco na jiných cestách vás může zpomalit kolona, tady vás klidně zastaví strom přes cestu, zapadlý náklaďák nebo jednoduše skutečnost, že z cesty se stalo jezero.

Jedna nehoda a je hotovo

Případ, kdy kamion zapadne a zůstane uvízlý na cestě několik dní, není výjimečný. Naopak, je téměř pravidlem. Pokud máte smůlu a jedete zrovna za takovým vozem, který se zabořil po nápravy do oranžového bahna, můžete si vybalit spacák. Často není možné vozidlo objet, protože kolem je jen džungle. Někdy trvá celá záchranná operace i týden. Řidiči si zatím sdílejí informace ve skupinách na WhatsAppu a doufají, že další déšť situaci ještě nezhorší.

Silnice ekologických duchů

Obnova BR-319 je dlouhodobým tématem brazilské politiky. Zatímco jedna strana volá po modernizaci a slibuje ekonomický rozmach, druhá bije na poplach kvůli možným ekologickým dopadům. Kritici varují, že lepší dostupnost oblasti povede ke zvýšenému odlesňování, nelegálnímu osidlování a ničení biodiverzity v srdci Amazonie. Ať už je pravda kdekoliv, jedno je jisté. Každý nový kus asfaltu přitahuje pozornost a kontroverze.

Právní brzda pro asfaltový sprint

Soudy v Brazílii opakovaně blokují plánované asfaltování této trasy. Důvodem je chybějící studie dopadu na životní prostředí, nedostatečná infrastruktura a hrozba zrychlené devastace deštného pralesa. I kdyby byly peníze, stroje a lidé připraveni, bez povolení se tu s lopatou oficiálně nesmí ani kopnout. To ovšem neznamená, že se někde nekope neoficiálně. To už je ale jiná kapitola.

Když digitální svět zachraňuje ten reálný

Moderní technologie se staly nezbytnou výbavou každého, kdo se vydá na BR-319. Řidiči si ve skupinách na sociálních sítích vyměňují aktuální informace o průjezdnosti, hlásí zapadlé vozy, porouchané mosty nebo nové překážky. Digitální svět je tak paradoxně tím nejspolehlivějším spojencem v prostředí, kde by měl kralovat asfalt a značky. Ten ale často chybí úplně. A značka „pozor, bahno“ by tu možná byla užitečnější než omezení rychlosti.

Zapadnout tu může i smysl pro humor

Když se vám uprostřed džungle vybije telefon, dochází voda a z rádia zní jen praskání, smích je možná to poslední, co vás drží nad bahnem. Řidiči ale často popisují své zážitky s nadsázkou. Někteří si na zapadnutí vozí hamaku, jiní vařič. A většina se smíří s tím, že místo přesné hodiny příjezdu oznámí jen „někdy tento týden“. V lepším případě.

BR-319 není jen dopravní spojnice. Je to zkouška odvahy, výdrže a schopnosti najít v chaosu systém. Jedno zapadnutí kamionu tu může znamenat kolaps logistiky, ztrátu zásilek, vyprázdněné regály a nervózní obyvatele. A přesto se sem lidé stále vracejí. Možná pro ten pocit, že když tudy projedete, zvládnete už cokoliv. Třeba i cestu na D1 v pátek odpoledne.

Zdroj: Islands, Mongabay, Wikipedia