Boj s nelegálními billboardy pokračuje. Reklama podél silnic může snižovat řidičovu pozornost

Reklamní poutače podél českých dálnic měly zmizet už před lety. Jenže skutečnost je složitější. Zákony se obcházejí, billboardy dál stojí a státní úřady si s tím často nevědí rady.

Příliš blízko, příliš často

Kdo jezdí po českých silnicích pravidelně, určitě si všiml, že to kolem dálnic a hlavních tahů bývá pořádný vizuální zmatek. Billboardy s pivem, půjčkami, realitami nebo s politiky jsou rozeseté mezi pole, stromy i svodidla. Přitom zákon říká jasně – od září 2017 nesmějí billboardy stát v ochranném pásmu dálnic (250 metrů) ani silnic první třídy (50 metrů). Měly zmizet.

Jenže věci nejsou tak jednoduché. Provozovatelé billboardů se začali bránit, žalovali stát, hledali právní skuliny. Někde billboard přeznačili, jinde ho nahradili státní vlajkou, nebo ho zkrátka o pár metrů posunuli. A najednou už „nevadí“. Na papíře je vše v pořádku. V reálu ale stojí dál, na stejném místě, jen s novou záminkou.

Bezpečnost především

Hlavní důvod zákazu je přitom jasný – bezpečnost. Reklamy rozptylují řidiče, zakrývají dopravní značky nebo výhled na křižovatky. V rychlosti stačí malá nepozornost a může být zle. Navíc billboardy podle odborníků přispívají k tzv. vizuálnímu smogu – zahlcují prostor a ničí charakter krajiny. Nejde jen o města, ale i o venkov, kde místo výhledu na lesy nebo pole člověk kouká na výprodej koberců.

Co se stane s nelegálním billboardem?

V ideálním světě ho jeho vlastník sám odstraní. V tom reálném to ale často vypadá jinak. Pokud majitel billboardu nereaguje, může ho odstranit správce silnice – nejčastěji Ředitelství silnic a dálnic. Ten pak billboard uskladní a po tři roky čeká, jestli si ho někdo vyzvedne. Pokud ne, může být zlikvidován.

Jenže tady přichází další problém. Majitelé billboardů někdy převádějí vlastnictví na tzv. bílé koně – tedy firmy bez majetku, často založené jen na oko. Když pak dojde na placení za odstranění nebo uskladnění, není z koho peníze vymáhat. Billboard mezitím klidně zůstává na svém místě, nebo se mezitím objeví nový, skoro stejný, o pár metrů vedle.

Stát přitvrzuje. Ale pomalu

Ministerstvo dopravy opakovaně tvrdí, že chce situaci řešit. V plánu je zpřesnit zákony, zrychlit proces odstraňování a dát větší pravomoci správcům komunikací. V praxi ale naráží na to, že billboardy často stojí na soukromých pozemcích a že samotné úřady někdy nevědí, jak postupovat.

Například loni se objevila zpráva, že jedna reklamní firma si vytvořila falešný ekologický spolek, aby pronikla mezi aktivisty, kteří mapují a nahlašují nelegální billboardy. Cílem bylo zjistit, kdo na ně „donáší“ a jak to celé funguje. Ukazuje to, jak daleko někteří provozovatelé zajdou, jen aby své reklamní plochy udrželi co nejdéle.

Mizí, ale pomalu

Billboardy tedy opravdu ubývají – ale ne tak rychle, jak by si stát i veřejnost přáli. Odstranit je znamená často roky právních tahanic, žalob, odvolání a mezitím billboard dál slouží jako reklama. A zatímco stát čeká na rozhodnutí soudu, firmy dál vydělávají.

Změna tak bude ještě chvíli trvat. Když se ale člověk dnes rozhlédne při jízdě po dálnici, je jasné, že už jich není tolik, co dřív. Krajina se pomalu čistí. Ale bez tvrdšího postupu a funkčnější legislativy to půjde jen velmi pozvolna.

Zdroje: md.gov.cz, seznamzpravy.cz