Bertha Benz: Odvážná žena, která podnikla první dálkovou jízdu automobilem

Na úsvitu 5. srpna 1888 se v tichu mannheimské vilové čtvrti odlepil od chodníku tříkolový Benz Patent-Motorwagen N° 3. Za řídítky seděla devětatřicetiletá Bertha Benz, po boku s dospívajícími syny Eugenem a Richardem. Nečekali fanfáry ani povolení úřadů — jen chtěli vyrazit na cestu dlouhou víc než sto kilometrů do rodného Pforzheimu a ukázat světu, že „kočár bez koní“ není pouhý technický výstřelek.

Co se stane, když se odhodlaná žena rozhodne předběhnout svou dobu a vypůjčí si manželův vynález? Tehdy se rozjede příběh, který přepíše dějiny dopravy a z Berthy udělá první motoristku planety.

Bertha Benz: odvaha na první dobrou

Karl Benz promýšlel detaily spalovacího motoru, ale na propagaci neměl chuť ani sílu. Bertha měla jiné priority: chtěla, aby se o voze mluvilo a hlavně — aby se prodával. Když tedy manželům docházely peníze i trpělivost investorů, vsadila vše na jednu kartu. Krátký vzkaz na kuchyňském stole, tiché popostrčení vozíku z dvora a v pět ráno byli pryč.

Z Mannheimu do Pforzheimu: 106 km prašných cest

Trasa vedla po vozových kolejích, které krosna tříkolky kopírovala jen s velkou námahou. Dva převody nestačily; synové proto tlačili stroj do kopců, zatímco matka udržovala poměrně křehký spalovací proces při životě. V pravidelných intervalech zastavovala u lékáren pro ligroin ‒ jediný „benzín“, který se tehdy dal sehnat — a doplňovala vodu, jež se z otevřeného chlazení rychle vypařovala.

Improvizace v rytmu klapotu řetězů

U Wiesenbachu selhal kožený brzdový špalek; Bertha poprosila místního ševce o nový kus kůže a položila tak základní kámen moderních brzdových destiček. U Bruchsalu zase ucítila zápach paliva – ventil těsnila svým podvazkem, ucpaný karburátor čistila kloboukovou sponou. K pásu diferenciálu přitahovala syny, aby ho ručně vypínali, kdykoli prokluzoval.

Dobová odezva: úžas, strach i kresba v Illustrated Zeitung

Pochodující husarské jednotky prý u Uhingen raději ustoupily k příkopu. Vozy tažené koňmi plašilo prskání motoru a kolemjdoucí se křižovali, že potkali kovového netvora. Německý patentový úřad dnes připomíná historky o splašených koních a polekaných volcích, jež na hlučný stroj reagovali tak, že se jak o život hnali přes pole.

Zvědaví vesničané však rychle pochopili praktickou stránku věci: stroj jel, i když nemusel žrát seno. Když Bertha dorazila po třinácti hodinách do Pforzheimu, poslala Karlovi vítězný telegram. Od září se o voze psalo v regionálním tisku a v prosinci 1888 mu věnovala ilustraci i lipská Illustrirte Zeitung, čímž se novinka dostala do celoněmeckého povědomí.

Vylepšení, která vzešla z cesty

Zkušenosti z první dálkové jízdy proměnila Bertha v praktický seznam úprav: třetí rychlost pro stoupání, kvalitnější brzdy s koženou výstelkou a spolehlivější palivové vedení. Karl Benz návrhy okamžitě zapracoval a v září téhož roku získal v Mnichově zlatou medaili — už před publikem, které dobře vědělo, že auto dokáže víc než obkroužit dvůr dílny.

Marketingový majstrštyk, který nakopl automobilismus

Jedna výprava stačila k tomu, aby z podivného prototypu vznikl prodejný produkt. Deník Badische Landeszeitung vyzdvihl ženskou odvahu, jež vehnala stroji páru do žil více než uhlí. Zájem investorů stoupl a do roku 1893 už Benz prodal přes sto vozů. Automobil se z kuriozity změnil v seriózní dopravní prostředek a Bertha se stala jeho neoficiální „brand manažerkou“.

Odvážná stopa v dějinách

Když se nad tím ohlédneme, cesta z Mannheimu do Pforzheimu nebyla jen rodinným výletem. Ukázala veřejnosti, že motorový vůz zvládne dálkovou trasu, a automobilovému průmyslu nastavila zrcadlo: bez reálných testů a odvahy vyrazit do terénu zůstane každá technická revoluce jen teorií. Bertha Benz prokázala, že někdy stačí vzít věci do vlastních rukou — a kloboukovou sponou uvolnit budoucnost mobility.

Zdroje: wikipedia.org, wired.com, dpma.de