Auto, které zná celý svět. Jaká je jeho historie?

V roce 1957 začínal Trabant jako východoněmecká odpověď na automobil VW Brouk coby cenově dostupné lidové auto, píše server LiveAbout.

Jednalo se o jednoduchou konstrukci, kterou mohl jeho majitel snadno udržovat a opravovat pomocí několika základních nástrojů. Většina majitelů s sebou neustále vozila náhradní řemen a svíčky.

První Trabant, model P 50, byl poháněn kouřícím dvoutaktním motorem o maximálním výkonu 18 koní. Písmeno P znamenalo plast a padesátka označovala motor o objemu 500 cm3, který používal pouze pět pohyblivých částí. Aby se ušetřil drahý kov, vyráběla se karoserie Trabantu z duroplastu, což byla forma plastu obsahujícího pryskyřici zpevněnou recyklovanou vlnou nebo bavlnou. V nárazových testech se Trabant překvapivě ukázal být docela bezpečný.

Při tankování Trabantu bylo nutné zvednout kapotu, aby se naplnila nádrž benzinem, která měla objem 24 litrů, a poté přidat dvoutaktní olej. To však lidi neodradilo od toho, aby si užili hlavní přednosti vozu, včetně toho, že měl prostor pro čtyři dospělé osoby a zavazadla, byl kompaktní, rychlý, lehký a odolný.

Životnost průměrného Trabantu byla 28 let, pravděpodobně kvůli tomu, že od objednání mohlo trvat i více než deset let, než byl jeden vůz dodán, a lidé, kteří svůj vůz nakonec dostali, s ním nakládali velmi opatrně. Následně se ojeté trabanty často prodávaly za vyšší cenu než nové, protože byly k dispozici okamžitě.

Východoněmečtí konstruktéři a inženýři vytvořili v průběhu let řadu sofistikovanějších prototypů, které měly nahradit původní Trabant, avšak každý návrh nového modelu byl vedením NDR zamítnut z důvodu nákladů. Místo toho přišly v roce 1963 jemné změny s řadou P 60, včetně vylepšených brzd a elektrických systémů.

Trabant P 60 o objemu 600 cm3 stále potřeboval 21 sekund na zrychlení z 0 na 100 a maximální rychlost 112 km/h, přičemž produkoval devětkrát více uhlovodíků a pětkrát více oxidů uhlíku než průměrný evropský automobil.

Trabant a Berlínská zeď

Když 9. listopadu 1989 padla Berlínská zeď, tisíce východních Němců přejely hranice právě v trabantu. Trabant se tak stal jakýmsi automobilovým osvoboditelem a jedním z nejznámějších symbolů neúspěšného bývalého východního Německa a pádu komunismu.

Když začalo sjednocení Německa, poptávka po trabantu prudce klesla. Obyvatelé východu dali přednost ojetým západním vozům a výrobní linka byla v roce 1991 uzavřena. Dnes mají tato malá auta obrovskou oblibu u mladých řidičů, protože je lze snadno opravit a upravit. Po celém světě existuje několik klubů nadšenců pro trabanty, což je u vozu, který jen zřídkakdy opustil komunistické státy, úžasné.

Zdroj: liveabout.com