10 ústupků, které Brusel učinil, aby zmírnil nesmyslný návrh Euro 7

Vzhledem k vrcholící letní sezóně automobilky logicky představují méně novinek, což je hlavní důvod, proč se objevují zprávy například o „nečekaném průlomu“ týkajícím se syntetických paliv a setrvání spalovacích motorů i po roce 2035. Jedná se však o několik měsíců starou a průběžně novelizovanou novelu normy Euro 7, která má ke schválení ještě daleko. Nicméně jsme trochu zapátrali a vytáhli několik podrobností, které by vás mohly zajímat.

Odklad

Nová emisní norma EU 7 měla původně platit od 1. července 2025, ale automobilky a mnozí politici na národní i evropské úrovni oprávněně poukazovali na to, že metodika či prováděcí předpisy jsou natolik vágní, nejasné nebo technicky neproveditelné, že výrobci nemají šanci tento termín dodržet.

Proto také upravený text vypracovaný zpravodajem Parlamentu Massimilianem Salinim již neobsahuje konkrétní datum, ale pouze poznámku, že Euro 7 vstoupí v platnost až 36 měsíců po jeho definitivním schválení.

Pneumatiky

Příliš obecné podmínky metodiky měření se týkaly mimo jiné produkce částic vznikajících při kontaktu pneumatik s povrchem vozovky, respektive jejich otěru. Do pozměňovacího návrhu byl proto doplněn další odstavec, který uvádí, že konkrétní zkušební metoda má být vypracována v rámci instituce OSN (tedy na mezinárodní, nikoli pouze evropské úrovni) a že tato instituce má také stanovit mezní hodnoty.

Schvalovací proces pravděpodobně opět nebude jednoduchý, neboť bude muset být doplněn sekundárními právními předpisy a povinnostmi pro výrobce automobilů i pneumatik, harmonogramem jejich zavedení a přechodným obdobím. Ještě důležitější však je, aby byl posouzen dopad těchto změn na samotné pneumatiky, a tedy i na jejich bezpečnost, aby se například nestalo, že guma sice bude produkovat méně částic, ale zdvojnásobí brzdnou dráhu vozu.

Mezní hodnoty emisí

Evropská komise chtěla stanovit emise výfukových plynů automobilů pouze na základě testů prováděných v provozu, protože se prý zvýšila přesnost přenosných měřicích zařízení. Nakonec však byl tento odstavec z návrhu vypuštěn, protože EK neměla pro své tvrzení žádné důkazy z podkladových materiálů. Byly zde pouze předpoklady o dalším budoucím zdokonalení měřicích zařízení.

Uhlíkově neutrální paliva

Původní návrh EK velmi vágně hovořil o možnosti schválení „lehkých užitkových vozidel“ na uhlíkově neutrální paliva po roce 2035, ale ve skutečnosti Komisi k ničemu nezavazoval.

Pozměňovací návrh je obsáhlejší a zcela jasný: „Komise by měla předložit návrh na registraci nových vozidel poháněných výhradně palivy neutrálními z hlediska emisí uhlíku po roce 2035, jakož i vozidel poháněných směsí konvenčních a uhlíkově neutrálních paliv“.

Původně se tato pasáž týkala pouze „lehkých užitkových vozidel“, ale z bodu odůvodnění je zřejmé, že registrace těchto vozidel se má týkat „kompletní silniční dopravy“ a že uhlíkově neutrální paliva mohou být míchána s konvenčními, aby se časem snížily emise.

Malosériové podniky dostanou další odklad

Již v prvním návrhu bylo uznáno, že výrobky od malých výrobců se na emisích v EU podílejí „nevýznamnou měrou“. Komise zvažovala volnější podmínky testování a určitou „flexibilitu některých požadavků“, přičemž opět nebylo jasné, co tím úředníci myslí.

Tato pasáž zůstává v podstatě nezměněna, ale v dodatku se uvádí, že Euro 7 se pro malé výrobce začne uplatňovat až v roce 2035.

Bez ekologického pasu

EK chtěla donutit výrobce automobilů vydávat tištěný a digitální pas, tedy jakýsi dokument, který by při registraci hodnotil ekologický aspekt vozu, ale komise si nakonec uvědomila, že informace o dopadu výrobku na životní prostředí jsou definovány jinými předpisy EU a jednalo by se o zbytečnou duplicitu administrativní či byrokratické práce.

Biopaliva se neztratí

Zatímco Němci se po několika převrácených kabátech nakonec pokusili prostřednictvím spolkového ministra dopravy prosadit syntetická paliva v Evropském parlamentu a Evropské radě, Italové chtěli totéž udělat s biopalivy. A na rozdíl od Berlína se spálili jako první.

Uhlíkově neutrální palivo je obnovitelné nebo syntetické palivo, včetně biopaliva, bioplynu, paliva z biomasy, obnovitelných kapalných plynných paliv nebiologického původu (tj. syntetických paliv – pozn. red.) nebo recyklovaného uhlíkového paliva (z fosilního odpadu, jehož vzniku nelze zabránit – pozn. red.).

V odůvodnění je jasně uvedeno, že paliva uvolňující biogenní nebo recyklovaný CO2 (biopaliva, syntetická paliva) jsou považována za uhlíkově neutrální! Ale samozřejmě se zohlední i zdroje energie použité při jejich výrobě.

Přenesená odpovědnost

Podle původního návrhu měly automobilky nést odpovědnost za softwarové nebo mechanické „nabourání“ systémů sběru dat majitelem vozu, nebo měli výrobci takovému zneužití zabránit a odstranit případné „zásahy“ například aktualizací softwaru.

Návrh tuto pasáž vypustil a rozumně dodává, že zabránit zranitelnosti automobilů v tomto ohledu je již v podstatě nemožné vzhledem k „hypotetickému vývoji technologie schopné takového zásahu“ a že „výrobci by neměli nést odpovědnost za to, co se v budoucnu stane s jejich automobilem mimo jejich kontrolu“.

Plug-in hybridům již nehrozí, že by se vyřadily z provozu

Euro 7 obsahovalo kromě jiných nesmyslů i jednu kolosální hloupost. Pokud by se váš plug-in hybrid schválený v EU 7 vybil například ve městě nebo v jakékoli lokalitě vyžadující nulové emise a „hlídané“ takzvaným geofencingem, po vybití baterií by vás vůz na tuto skutečnost nejen upozornil, ale po pěti kilometrech by se jednoduše zastavil a nedovolil vám pokračovat v jízdě. A to bez ohledu na to, že potřebujete s manželkou dojet například do porodnice.

Je zajímavé, že v jedné z prvních novel byla původně vyloučena pouze těžká nákladní vozidla. V poslední verzi naštěstí zůstal pouze výstražný systém, zastavení po 5 km zmizelo úplně.

Automatické opravy?

Technické znalosti úředníků, kteří pracovali na původní normě Euro 7, krásně dokládá původní článek. 6 – odst. 6 – bod c. Ten nařizoval „zahájit opravu vozidla, když jeho výstražné systémy upozorní řidiče na emise výrazně překračující limit“. V této souvislosti dodejme, že výrobci automobilů měli deklarované emise garantovat „po celou dobu životnosti vozu“!

Jinými slovy, EK chtěla, aby se například 15 let starý vůz se spalovacím motorem nebo vůz s 500 000 km na tachometru a logicky značně opotřebovanými systémy čištění výfukových plynů „nějak opravil“.

Obě pasáže byly z aktuálního návrhu vypuštěny, ale pokud si myslíte, že vás EU nechá jezdit autem, které překračuje emise, jste na omylu. K tomu má sloužit dálkový sběr dat, který vysoké emise odhalí a vy můžete dostat upomínku k odstranění závady nebo pozvánku k dostavení se na kontrolu.

Malá technická poznámka na závěr…

Výše uvedené berte jako přibližný rámec toho, jak může, ale nemusí vypadat připravovaná norma Euro 7. Ta je stále v jednání, průběžně se reviduje, a i když z ní vyplývá, že spalovací motory by mohly klidně pokračovat v používání biopaliv nebo syntetických paliv i po roce 2035, jisté to samozřejmě ještě není.

Zdroj: redakce – autorský text, europarl.europa.eu