Tato škodovka je naší největší národní ostudou. Zkazila Česku reputaci po celém světě

Když se řekne Škoda 105/120, většině pamětníků naskočí dvě věci: rodinné dovolené k moři a věčný pocit, že se to auto kdykoliv může rozhodnout, že už na cestu nemá náladu.

A přitom to měl být hit! V roce 1976 automobilka slavnostně představila novou generaci „užovek“ – řady 742. Měla vypadat moderně, mít lepší techniku a posunout československé motoristy o kus dál.

Realita? No… řekněme, že tenhle krok kupředu byl tak trochu bokem a trochu dozadu. A zatímco u nás jsme si povzdychli „hlavně, že jede“, v zahraničí tahle koncepce značce Škoda spíš srazila body. Proč se z auta, kterého se vyrobily miliony kusů, stala zároveň největší národní ostuda?

Všichni chtěli pokrok. Dostali facelift staré koncepce

Automobilka věděla, že musí přijít s něčím novým. Předchozí modely už byly za zenitem, konkurence jela vpřed a svět chtěl pohodlnější, bezpečnější auta. Jenže zásadní rozhodnutí nepadlo: koncepce motoru vzadu zůstala, protože přechod na modernější řešení by znamenal obrovské náklady, které tehdejší režim nechtěl zaplatit.

Tudíž, místo skutečné novinky přišlo „vylepšení starého“. Ano, karoserie byla hranatější, působila moderněji a interiér už nebyl tolik cítit padesátými léty. Ale z hlediska techniky zůstala spousta věcí zcela mimo realitu světového trhu.

V době, kdy západní automobilky už přecházely na motor vpředu a pohon předních kol, zůstala Škoda u layoutu z 60. let. Stále stejný koncept, stejný typ zadní nápravy, stejný příběh:

• přetáčivost v zatáčkách,

• citlivost na zatížení,

• potřeba „mít v kufru pytel cementu, ať to drží“.

Dalším problémem bylo chlazení –  poměr chladicí kapaliny k výkonu motoru byl… řekněme optimistický. Časté přehřívání a problémy s čerpadlem nebyly nic neobvyklého.

Jízdní vlastnosti? Zážitek, který jste nechtěli

Západní recenzenti byli často zdvořilí, ale mezi řádky bylo jasné, že z jízdních vlastností jsou… no, pobavení. Však také:

• úzká karoserie,

• měkké tlumení,

• staromódní zadní náprava,

• motor pověšený za zadní nápravou.

To všechno znamenalo, že „stodvacítka“ dokázala v zatáčkách překvapit. A ne vždy příjemně. U nás jsme to brali se stoickým klidem: hlavně že je naše, ale v exportních zemích to moc pochopení nenašlo.

Vývozní fiasko: chtěli jsme budovat jméno, ale…

Řada 742 byla jedním z hlavních exportních artiklů. Československo potřebovalo valuty, takže stovky tisíc aut mířily do zahraničí. Problém byl jednoduchý: čím víc lidí auto vidělo, tím víc si všímali jeho nedostatků. Západní zákazník měl na výběr – a oproti Volkswagenu, Oplu nebo Renaultu působila Škoda jako levná nouzovka.

A tak se postupně začalo stávat, že „Škodovka“ se stala vtipem. V Německu kolovaly anekdoty, britské recenze byly ironické a ani v jiných zemích se lidé netajili tím, že jde o auto deset let za konkurencí. Najednou to nebyl rodinný vůz, který lidem posloužil. Byl to model, který kazil značce pověst. A s ní bohužel i pověst československému průmyslu.

Znak doby: vyrábělo se hodně, rychle a bez alternativ

Nelze nevidět, v jaké době auto vzniklo. Prioritou bylo splnit plán, dodat vozidla lidem a vyvážet na Západ. Kvalita a inovace šly stranou, protože:

• nebyly peníze,

• nebyly technologie,

• nebyl tlak konkurence,

• nebyla politická vůle postavit skutečně nové auto.

Výsledkem byla situace, kdy se vyrobily více než dva miliony kusů, ale většina z nich v zahraničí nezářila. Spíš nastavila zrcadlo realitě československého průmyslu 70. a 80. let.

Ostuda – bohužel ano – ale i kus historie

Řada 105/120 určitě není jen negativní symbol. U nás doma hrála obrovskou roli – vozila rodiny, budovala motorizaci a v mnoha domácnostech byla členem rodiny. Nostalgie je silná.

Ale když se podíváme na to, jak nás viděl svět, musíme si to přiznat:

• technicky zastaralá,

• špatné jízdní vlastnosti,

• problémy s chlazením,

• slabá bezpečnost,

• nízká konkurenceschopnost.

Ve výsledku to bylo auto, které reputaci spíš kazilo, než aby ji zlepšovalo.

Škoda se z této lekce v 90. letech poučila. Nástup moderních modelů po spojení s VW ukázal, že česká automobilka dokáže být konkurenceschopná, kvalitní a respektovaná. O to víc kontrastuje, jak moc byla řada 742 pozadu. Tudíž ano – je fér říct, že tahle Škodovka je „národní ostuda“.
Ale je to zároveň kousek naší historie, který nám připomíná, jak moc jde dopředu udělat, když se chce. A co se stane, když se nechce.

Zdroj: garaz.cz, idnes.cz