Rusové vyrobili jeden z prvních elektromobilů na světě. Dopadlo to přesně tak, jak čekáte

Elektromobilita nebyla asi nikdy více diskutovaným tématem než dnes. Kořeny tohoto „snu“ můžeme hledat všude ve světě, ale Rusko, respektive tehdy ještě SSSR vás asi nenapadne.

Pod označením „sovětského auta“ si totiž většina z nás představí „téměř nezničitelné“ vozy, které byly zároveň pořádnými žrouty benzínu. Tento příběh však ukazuje, že historie je plná různých paradoxů. Vraťme se zpátky do 70. let, kdy vůz elektrický vůz vyrobený v Rusku překvapil celý svět.

Cože elektromobil v SSSR? Vlastně proč?

Možná si z dějepisu pamatujete, že v 70. letech Západ panikařil, protože neměl dostatek pohonných hmot, ale samo Rusko se v nich mohlo koupat. Je tedy zřejmé, že důvody pro vývoj elektromobilu tehdy nemohly být ekonomické.

I když to bude znít překvapivě, jednalo se především o ekologii, protože především velkoměsta se v té době v SSSR dusila smogem. Vznikla tak vize „čistého sovětského auta“, které by používaly pošty, opraváři apod. Plán byl totiž velkolepý, odjezdit si šichtu, přijet domu, dát auto nabít a ráno znovu vyjet.

Na základě této myšlenky vzniklo nejpokrokovější auto té doby, a to VAZ-2801, kterému lidé neřekli jinak než „elektrický Žigulík“. Inženýři tenkrát vzali to nejlepší, co měli k dispozici. Sáhli tak po kombíku VAZ-2102, ale tady se střetli s tvrdou realitou. Aby vůz ujel aspoň požadovaných 100 km, potřebovalo auto docela dost baterií, ale hlavní problém byla jejich váha. Ta by dosahovala 380 kilogramů, což by to auto hravě zlomilo.

Sověti to však nevzdali. Prostě vyhodili zadní sedačky, zavařili zadní dveře a vytvořili speciální duralový rám (to se tenkrát používalo pro letadla), kterým auto zpevnili. A ejhle dvoumístná elektrická dodávka byla na světě. Ze sci-fi se tak stala realita.

Opravdovým unikátem byly baterie, které předběhly dobu

Rusové věděli, že ve světě se používají těžké olověné baterie, vždyť na ně jezdilo i BMW 1602e na olympiádě v Mnichově, ale oni na to chtěli jít líp. Rozhodli se tedy zariskovat a vsadili na nikl-zinkové akumulátory.

A to byla trefa do černého, protože zmíněný bavorák zvládl stěží 60 km a ruský elektrický Žigulík? Nakonec nezůstal u stovky, ale šel až na vzdálenost 130 km. Že se to nezdá moc? Pamatujte na to, že podobné vzdálenosti dával Nissan Leaf o 30 let později.  Výborná byla i rychlost, které elektro Žigulík dosáhl, protože to byla skoro devadesátka.

Tyto baterie měly však velkou nevýhodu. Nejednalo se o žádný drobný zádrhel a velký průšvih, protože byly chemicky nestabilní. Po opakovaném dobíjení prostě zkratovaly. Dalším problémem bylo, že se z nich uvolňoval vodík.

V zimě přišly další problémy, které vyřešil benzín

Už první zima ukázala na absurditu ruského myšlení (vyřešit problém rychle za každou cenu). Dojezd elektromobilu byl v zimě hodně kratší, no a v Rusku bývá opravdu hodně zima.

Navíc asi tušíte, že elektrické motory moc tepla neprodukují. Takže testovací řidiči v autech mrzli. Už nebyl čas na hledání nějakého složitého řešení, a tak do auta přibylo nezávislé topení na benzín. Ekologická myšlenka najednou vzala za své.

Konec tohoto snu přinesla nakonec jiná skutečnost

Na začátku 80. let bylo nakonec vyrobeno přesně 47 kusů elektrického Žigulíka, aby mohly sloužit v moskevských podnicích. Jenže v ostrém provozu se narazilo na další problémy reálného světa.

Neexistoval žádný mechanik, který by takové auto dokázal opravit! Vše bylo závislé na elektronice a s tou mají mechanici kolikrát problém i dnes. Doba nabíjení se pak taky ukázala jako neúnosně dlouhá, protože nabít auto na směnu trvalo neuvěřitelných 14 hodin! Korunu tomu pak daly baterie, které odcházely jak na běžícím páse.

Tak jak to bývá všude ve světě, o konci ambiciózních projektů se moc nemluví, a i tady byl tento projekt v tichosti ukončen.

Smutný konec přišel, protože elektrický Žigulík předběhl vlastně všechno

Možná si říkáte, že projekt byl jeden velký neúspěch, ale dá se na to dívat i z druhé stránky. Příběh vozu VAZ-2801 ukazuje, že sovětští inženýři dokázali vymyslet věci, které porážely Západ, jen je zabíjela ekonomická realita a infrastruktura té doby. I to je možná důvodem proč se z tohoto příběhu stal jen rezavý pomník zapadlý na staré poště.

Zdroje: motor1.com, wikipedia.org