Ford vytvořil auto, které pohání vlastní jaderný reaktor. Model Nucleon měl vydržel na jedno nabití 8 000 kilometrů

Padesátá léta byla věkem atomu. Po úspěchu jaderných ponorek se zdálo, že je jen otázkou času, kdy se miniaturní reaktory dostanou i do našich domovů a garáží. Inženýři z Detroitu tehdy představili vizi, která měla navždy změnit svět: Ford Nucleon. Vůz, který nepotřeboval benzín, neměl výfuk a na jednu „nádrž“ uranu dokázal ujet neuvěřitelných 8 000 kilometrů.

Představte si rok 1958. V Americe vládne futurismus, vesmírné závody jsou v plném proudu a slovo atomový je synonymem pro pokrok. V této atmosféře odhalila automobilka Ford svůj model Nucleon – koncept vozu, který vypadal spíše jako vesmírná loď z vědeckofantastického filmu než jako běžný dopravní prostředek. Proč se tenhle koncept nakonec nikdy nepovedlo zrealizovat? A čím byl tak nadčasový?

Miniaturní ponorka na kolech

Technické řešení Nucleonu vycházelo přímo z technologie jaderných ponorek, jako byla například slavná USS Nautilus. Namísto spalovacího motoru měl mít vůz v zadní části umístěný malý jaderný reaktor. Ten by pomocí štěpení uranu ohříval vodu, vzniklá pára by roztáčela turbíny a ty by následně poháněly kola i palubní elektroniku.

Vize Fordu byla taková, že by řidič nepřijel k benzínce, ale do speciální stanice, kde by mu technici jednoduše vyměnili celou jadernou kapsli obsahující uran za novou. Majitelé by si dokonce mohli vybírat mezi úsporným a výkonným jádrem v závislosti na požadovaném stylu jízdy. 

Proč jsme se jaderných aut nikdy nedočkali?

Ačkoliv už tehdy slibovali představitelé slavné americké automobilky dojezd zhruba 8 000 kilometrů, je důležité zmínit, že tento údaj byl čistě teoretický. Ford Nucleon totiž nikdy nevyjel na silnici jako funkční prototyp. Existoval pouze jako model v měřítku ⅜ a existovala celá řada důvodů, proč by sestrojení jakéhokoliv funkčního modelu bylo nesmírně náročné. Primárně stojí za zmínku následující:  

Váha automobilu

Aby byli cestující chráněni před nebezpečným zářením, musel by být reaktor obalen silnou vrstvou olova a betonu. Aby tak bylo auto pro řidiče a spolujezdce bezpečné, muselo by být opravdu nesmírně těžké – někteří odborníci uvádí, že by muselo vážit kolem 50 tun. Při takové hmotnosti by ale vozidlo bylo nebezpečné sobě i ostatním účastníkům silničního provozu a případné kolize by mohly skončit fatálně. 

Nebezpečí radiace

Zatímco běžná autonehoda skončí pomačkanými plechy, srážka dvou Nucleonů by mohla vytvořit lokální jadernou katastrofu. Rozbitý reaktor by mohl zamořit celé okolí radiací.

Radioaktivní odpad

Řidič Nucleonu by přijel do speciální stanice, kde by mu starou uranovou kapsli vyměnili za novou. Jenže co udělat s radioaktivním odpadem, který ve vyježděné kapsli zůstane? Ford neměl jasný plán, co dělat s tisíci vyhořelými jadernými jádry, která by po výměnách v servisech zůstávala.

Velikost reaktoru

V 50. letech neexistovala žádná technologie, která by dokázala vyrobit dostatečně malý, lehký a stabilní reaktor pro osobní automobil. I dnes by vytvoření takové technologie bylo značně diskutabilní, ale tehdy to bylo zcela odtržené od reality. 

Odkaz v popkultuře

I když Nucleon skončil v propadlišti dějin a dnes ho najdete pouze v muzeu Henryho Forda v Michiganu, jeho design zanechal hlubokou stopu. Pokud hrajete například populární sérii Fallout, určitě vám jsou tvary aut na jaderný pohon v postapokalyptickém světě povědomé. Právě Ford Nucleon byl pro tvůrce hry hlavní inspirací.

Dnes, v éře vodíku a lithia, působí atomové auto jako bláznivý nápad. Ale uznejte sami, zatímco vodíková auta budou mít dojezd cca 600 kilometrů, Nucleon měl zvládnout více než desetkrát tolik. 

Použité zdroje: ANS, Below The Radar, TheDrive