Automobilové sabotáže: Citroën dodával Němcům auta se speciálním kazítkem

Když se řekne sabotáž, vybaví se nám výbušniny na železnici nebo podvratné letáky.

Ale existují i nenápadnější formy odporu – a právě v nich vynikala francouzská automobilka Citroën během druhé světové války. V době nacistické okupace se její šéf rozhodl, že i auta mohou být zbraní. Stačí malý trik. Malé, důmyslné „kazítko“.

Jak přežít a přitom škodit

V roce 1940 se Francie ocitla pod nacistickou okupací. Německé velení převzalo kontrolu nad mnoha podniky a využívalo je pro válečné účely. Citroën nebyl výjimkou. Nacisté potřebovali dopravní techniku – nákladní auta, dodávky, traktory – a automobilky jim měly dodávat vše, co bylo potřeba. Odmítnout nebylo možné. Ale vzdát se bez odporu? To také ne.

Ředitel Citroënu Pierre-Jules Boulanger věděl, že otevřený odpor znamená trest smrti. Proto zvolil jinou cestu. Cestu tiché sabotáže. Začal vyrábět vozy, které sice na oko odpovídaly specifikacím, ale měly jeden háček – nenápadné technické vady, které se projevily až po čase. A vždy ve chvíli, kdy to bylo nejméně vhodné.

Tajné kazítko v motoru

Nejznámějším trikem bylo záměrné špatné označení stupnice na olejové měrce. Co to znamenalo v praxi? Němci si mysleli, že mají v motoru dostatek oleje, ale ve skutečnosti ho bylo málo. Výsledek? Motor se časem zadřel. Ne hned. A právě to bylo geniální.

Vozy tak fungovaly nějaký čas bez problémů, což dávalo iluzi kvality a spolehlivosti. Jenže pak se začaly hromadit poruchy, které měly za následek zpoždění zásobování, nehodovost a ztrátu důvěry v techniku. A to všechno díky jedné malé změně v dílku kovu o délce pár centimetrů.

Sabotáž, která prošla

Boulanger věděl, že aby sabotáž fungovala, nesmí se na ni přijít. Proto šla „kazítka“ ruku v ruce s dalšími rafinovanými úpravami – například slabšími materiály v podvozku, přehnaně těsně osazenými díly, které se rychle opotřebovávaly, nebo nadměrně rychlým lakováním, díky kterému karoserie rezavěla mnohem dřív, než měla.

Všechny tyto úpravy byly na hranici technické tolerance. Nikdo si nemohl být jistý, jestli jde o chybu, opotřebení nebo prostě smůlu. A to bylo klíčové. Pokud by nacisté měli důkaz o záměrné sabotáži, následoval by trest nejvyšší. Ale tím, že poruchy nebyly okamžité a každá byla trochu jiná, mohlo vedení Citroënu hrát roli poslušného výrobce – zatímco za oponou vedlo tichou válku.

Odvaha bez střelby

Sabotáž Citroënu je dodnes považována za jeden z nejchytřejších příkladů tichého odporu během války. Bez jediné kapky krve dokázali zpomalit nacistický válečný stroj, zneklidnit velení a povzbudit ostatní k odvaze. Boulanger se stal hrdinou – i když o jeho činu se dlouho nevědělo. A možná právě proto je ten příběh tak silný.

Ne každý odpor musí mít formu vzpoury. Někdy stačí chytrá ruční práce, vědomá „chybička“ v technice a trpělivost. Citroën ukázal, že i motor, který přestane šlapat, může být symbolem odvahy.

Zdroj: idnes.cz, reddit.com, Historic Mysteries