Jízda s kočárkem v MHD: Stůjte ve vyhrazeném prostoru a buďte k sobě s ostatními cestujícími navzájem ohleduplní

Kočárek v tramvaji nebo autobuse – pro někoho je to běžný obrázek, pro rodiče malých dětí každodenní realita a často i logistická výzva. Nejde o to hledat viníky, když se něco pokazí.

Cílem je najít způsob, jak si společnou cestu v MHD udělat co nejpříjemnější a hlavně bezpečnější. Protože s trochou vzájemného pochopení to jde mnohem lépe.

Malé bitvy na každé cestě

Ruku na srdce, každý rodič to zná. Stojíte na zastávce a modlíte se, ať nepřijede ta stará vysoká tramvaj se třemi strmými schody. Bojujete s úzkými dveřmi, hledáte kousek místa v narvaném voze a snažíte se nevšímat netrpělivých povzdechů za zády. Někdy musíte nechat jeden či dva spoje ujet, protože se prostě nevejdete, a doufáte, že ten další nebude plný cyklistů nebo jiných maminek.

A pak je tu ta neviditelná tíha, kterou ostatní nevidí. Ten neustálý stres z plánování, co když bude řidič mrzutý a zavře mi dveře před nosem? Ten pocit, že překážíte a zdržujete.

To neustálé skenování terénu a obavy, aby se kočárek nepřevrátil, když to řidič ostře vezme do zatáčky. Je to psychická zátěž, která dělá z obyčejné cesty k lékaři malou adrenalinovou výpravu. Snadnost cesty tak není jen o lidech, ale i o tom, jestli město investovalo do moderních vozů a bezbariérových stanic.

Manuál přežití pro rodiče

Pravda je taková, že s dobrou přípravou si můžete ušetřit spoustu nervů. Všechno to vlastně začíná už při výběru kočárku. S obrovským terénním modelem sice projedete každou polní cestu, ale v tramvaji se s ním budete prát. Lehčí a skladnější městský kočárek je v tomto případě k nezaplacení. Zkuste si taky sbalit co nejúsporněji. Batoh na zádech je lepší než kabelka přes rameno, protože pro bezpečnou manipulaci s kočárkem prostě potřebujete volné ruce.

Jakmile máte naplánováno, koukněte do aplikace na nízkopodlažní spoj a pokud možno se vyhněte špičce. Na zastávce pak stačí na řidiče mávnout nebo kývnout. On ví, že má počkat, a vy získáte klid na nástup. Vždy miřte ke dveřím s obrázkem kočárku.

Technika je jednoduchá: do nízkopodlažních vozů jeďte popředu, ven couvněte. U starých vozů se schody se nebojte říct si o pomoc. Lidé často rádi pomohou, jen neví jak. Jednoduše je poproste: „Můžete mi, prosím, vzít kočárek za tu přední tyč?“ Vy držíte madlo, oni předek.

Nejdůležitější je ale svaté pravidlo jízdy: ve voze zamiřte na vyhrazené místo, vždy ho zabrzděte a stejně ho pořád jistěte rukou. I zabrzděný kočárek se může při ostré zatáčce poroučet k zemi.

Odborníci dokonce radí, že pro bezpečí je nejlepší, když sedící dítě sedí zády ke směru jízdy a ležící miminko naopak hlavou dopředu. A pokud to jde, sklopte madlo, ať zbytečně nepřekáží. Než budete vystupovat, zmáčkněte včas tlačítko STOP, ať o vás řidič ví.

A co my ostatní? Společná mise

Klidná cesta je týmová práce. I vy bez kočárku můžete být superhrdinou dne. Základem je uvolnit kočárku jeho „trůn“, tedy vyhrazený prostor, a pamatovat, že člověk na vozíku má vždycky přednost. Když vidíte, že táta nebo máma zápasí s kočárkem ve schodech, jednoduchá otázka „Potřebujete pomoct?“ dokáže zázraky. Nechte si ale říct, jak na to. Nejdůležitější je ale asi trpělivost a respekt. Nástup chvilku trvá a kočárek rozhodně není opěrka na kafe ani na loket – ohrožuje to stabilitu a bezpečí dítěte.

Pár drobností na závěr

Dobrá zpráva je, že za kočárek s dítětem se neplatí. V Praze a jinde navíc jezdí zdarma i jeden dospělý s dítětem do tří let – jen si nezapomeňte vzít třeba občanku prcka. Kolik kočárků se do vozu vejde? O tom rozhoduje řidič. Když řekne, že je plno, má k tomu bezpečnostní nebo kapacitní důvod a nemá smysl se s ním dohadovat. Pro odvážné v Praze existuje i možnost jet s kočárkem na eskalátoru, ale chce to cvik a velkou opatrnost.

Jednoduše řečeno, buďme k sobě lidmi. Rodiče udělají maximum pro bezpečnost, ostatní projeví trochu trpělivosti a ochoty. A uvidíte, že i cesta v plné tramvaji může být vlastně docela v pohodě.

Zdroje: Děti v dopravě, Proženy