Voní ze stánků o Vánocích v každém českém městě, ale české nejsou

Mnoho pokrmů, které považujeme za typické pro danou zemi, má překvapivě své kořeny někde úplně jinde. Pizza nepochází z Neapole, ale má své předchůdce v Řecku a Egyptě. Slavné francouzské croissanty jsou z Vídně a brambory, které jsou základem české kuchyně, jsou původem z Jižní Ameriky.

Za vším stojí hlavně kulturní migrace – ta vždy hrála velkou roli ve formování kuchyně v daných oblastech. Některé pokrmy si pak zdejší lidé natolik oblíbili, že “zdomácněly” a v současnosti si tak neumíme představit, že by vůbec pocházely odjinud. 

Tento fenomén se týká i české kuchyně. Svůj původ tu totiž nemá oblíbený guláš, a možná dokonce ani vepřo knedlo zelo. Jedním z nejlepších příkladů je právě oblíbená sladká pochoutka, která dnes zdobí stánky po celém Česku.

Původně sváteční pečivo, dnes si ho dáte kdekoliv

Trdelníky bývaly kdysi spojovány výhradně s výjimečnými příležitostmi. Toto pečivo bylo symbolikou hojnosti a podávalo se hlavě při různých oslavách, vesnických hodech nebo na svatbách. Recept byl jednoduchý a postačilo pár ingrediencí, jeho příprava však vyžadovala trpělivost – stejně jako dnes, i tehdy se těsto muselo řádně vyválet a opatrně navinout na válce.

Jako slavnostní pokrm se připravoval především v rumunském Sedmihradsku, které je pravděpodobně i domovinou této pochoutky. Dnes se stále pojí s některými svátky a populární je třeba v období Vánoc. Stánek s trdelníky ale najdeme celoročně v každém větším (a někdy i menším) českém městě. Prodejci lákají kromě klasiky na různé moderní příchutě, náplně ze sladkých krémů, nebo dokonce zmrzliny a šlehačky.

Vyhlášená česká pochoutka? Ne tak doslova

I když je trdelník prezentován jako „staročeská pochoutka,“ jeho příběh je spíše ukázkou marketingového umění než historické autenticity. Původ tohoto pečiva je totiž spojený se Sedmihradskem, historickou oblastí dnešního Rumunska. Slovo „trdelník“ je odvozeno od slova „trdlo“ – dřevěné náčiní, na které se těsto namotává. Recepturu přivezl do slovenského Skalického regionu maďarský generál János Gvadányi na konci 18. století.

Z oblasti jižního Slovenska se pečivo postupně rozšířilo do okolních zemí, ale až v moderní době si ho Češi osvojili jako vlastní. Proč se tedy trdelník stal tak oblíbeným? Důvodem je jeho jednoduchá příprava, příjemná vůně a schopnost přitáhnout pozornost. Díky stánkům na turisticky frekventovaných místech se stal ikonou českých měst. A přestože jeho původ není český, turisté i místní ho vnímají jako neodmyslitelnou součást zdejší kuchyně.

Recept na domácí trdelník

Vzhledem k tomu, že dnes trdelník seženete “na každém rohu”, moc lidí si ho doma nepřipravuje. Pokud ale zatoužíte po horkém, čerstvém a hlavně poctivém trdlu, není domácí příprava nijak složitá. Základem je kynuté těsto, které připravíte z mouky, droždí, mléka, másla a cukru.

Všechny ingredience se po smíchání hnětou v jemné a kompaktní těsto. To následně necháváme ještě v teple kynout. Nakonec těsto vyválíme, nakrájíme na tenké pásky a namotáváme na speciální válce. Pokud je doma, stejně jako většina lidí, nemáte, improvizujte – válec si připravte například z alobalu, využijte široké formy na přípravu kremrolí a podobně.

Těsto se namotává tak, aby se jednotlivé pásky mírně překrývaly, trdelník pak drží hezky u sebe. Takto namotané trdelníky potřeme máslem a dáme péct do trouby, dokud nevznikne zlatavá kůrka. Ještě horká “trdla” pak obalujeme ve vanilkovém nebo skořicovém cukru, vytíráme uvnitř čokoládovou polevou – zkrátka dle chuti, ve fantazii se meze nekladou!

Zdroje: G.cz, Toprecepty.cz, Rozhlas.cz